Historický revizionismem v kontextu moderních dějin rozumíme snahu některých historiků o revizi dějin, tedy o "nový" výklad některých historických událostí. Původně má své kořeny ve 20. letech 20. století a jejím hlavním tématem byla rehabilitace Německa po první světové válce, teze, že Němci, v rozporu se všeobecným míněním, do války vstoupit nechtěli a ve věci určení viníka války sehrála roli propaganda, a úloha USA v první světové válce. Podobně po druhé světové válce byla cílem revizionistických historiků obhajoba Německa a bagatelizace jeho viny na rozpoutání války.
Součástí obhajoby nacistického Německa se v 70. letech 20. století stalo také poprání holocaustu. Osobnosti této vlny revizionismu nelze spojovat s konkrétním politickým proudem a jejich zjištění vznikala jako produkt jejich soukromého bádání.
V tomto období se objevila i snaha vytvořit zastřešující výzkumnou platformu pro popírání holocaustu. Výsledkem bylo založení Institute for Historical Review v roce 1978. Důraz kladl mimo jiné na fakt, že popírání holocaustu nelze ztotožnit pouze s neonacismem. Vydával proto například některé práce Paul Rassiniera nebo amerického historika Harry Elmera Barnese.
Do širšího povědomí se popírání holocaustu dostalo v 80. letech v souvislosti s procesem s Ernstem Zündelem, který byl souzen za popírání holocaustu v Německu. Kolem Zündela se v té době seskupili i další popírači, jmenovitě např. David Irving nebo Robert Faurisson. Proces s Zündelem zároveň znamenal důležitý zlom. Na jeho podporu totiž vznikla tzv. Leuchterova zpráva, která byla prvním zřady odborných posudků
, jež spíše než historický kontext zkoumaly technické detaily holocaustu a jeho praktickou proveditelnost. Tento přístup výrazně změnil argumentační výbavu zastánců popírání holocaustu, neboť ta se do té doby zaobírala spíše zpochybňováním autenticity nacistické politiky.
Asi nejznámější proces se odehrál v polovině 90. letech, kdy David Irving žaloval americkou historičku Deborah Lipstadt, jenž ho předtím v jedné ze svých knih nazvala popíračem holocaustu. U soudu se musela bránit a své tvrzení prokázat. Nakonec byl Irving u soudu skutečně poražen a označení Irvinga jako popírače
bylo uznáno jako legitimní. Irving byl poté souzen ještě jednou v Rakousku v roce 2005, kde byl na několik měsíců odsouzen.