Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze ve spolupráci s Ústavem T. G. Masaryka a Univerzitou Karlovou uspořádalo ve dnech 24.-26. listopadu 1999 konferenci Hilsnerova aféra a česká společnost 1899-1999 u příležitosti výročí událostí, které vyvrcholily právě před sto lety 16. listopadu 1899 demonstracemi studentů proti Masarykovi v Klementinu na půdě české univerzity. Konference se konala v Modré posluchárně v Celetné ulici a byla doprovázena výstavou Židovského muzea dokumentující události hilsneriády a její ohlas na stránkách soudobého tisku.
Bohatý program konference (bylo přihlášeno 33 přednášejících) byl rozvržen do tří dní, přednášky byly soustředěny do několika hlavních celků: T. G. Masaryk, česká společnost a hilsneriáda, problémy antisemitismu. Nejvíce příspěvků se soustředilo k vystoupení T. G. Masaryka proti obžalobě z rituální vraždy.
TGM
Konferenci uvedl zástupce rektora prof. M. Petrusek připomínkou událostí na půdě univerzity a úvahou o poslání intelektuála ve společnosti. V téměř hodinové přednášce zasadil prof. Milan Machovec události před sto lety do širokého filosofického a historického kontextu počínaje výkladem univerzalistického charakteru biblického poselství až po události holocaustu a současné problémy. Na příkladu Masaryka a Zoly ukázal otázku odpovědnosti intelektuála v odduchovnělé společnosti, hrozící kdykoli opakováním hrůz minulosti, jako hlavní poučení z hilsneriády. Trojici úvodních příspěvků uzavřela přednáška J. Kovtuna (Washington) zabývající se objasněním úlohy mladočeského radikalismu v české politice, v němž se antisemitské tendence projevovaly jak na pravé, státoprávní (Rašín, Baxa, Březnovský), tak na levé (Klofáč) straně politického spektra (tento příspěvek byl otištěn v minulém čísle Rch). O politické atmosféře 90. let, nástupu mladočechů na politickou scénu a účasti Židů v boji za českou národní a demokratickou společnost promluvil prof. J. Havránek. Dr. B. Černý na základě vlastních studií a méně známých důkazů, shromážděných A. Nussbaumem (1906), odhalil zjevné manipulace ve vedení Hilsnerova procesu a ukázal jej jako nepochybný justiční zločin srovnatelný s politickými procesy 50. let.
Podrobněji se etickými základy Masarykovy filosofie a jeho vyrovnáním s dobovými názory na rasu a národ zabýval ve svém příspěvku T. G. Masaryk - kritik rasismu doc. J. Opat. Své názory na Židy jako zvláštní národ či kmen si Masaryk vyjasňoval v polemice s Renanem (1883), ideu národní chápe jako součást ideálů humanitních (1901), v přednáškách (1905) i pozdější kritice Hitlera (1933) odmítá zásadně rasový výklad národa stejně jako ideje pangermanismu a panslavismu. Masarykovým konfliktem na pražské Karlově univerzitě a jeho důsledky v dalším Masarykově životě a politické dráze se zabýval dr. S. Polák. Prof. Z. Šolle sledoval další ohlasy hilsneriády v rámci pozdějšího Masarykova díla a její význam pro jeho řešení české otázky. Dr. Z. Dvořáková zase v širším pohledu ukázala, jak se k židovské otázce a antisemitismu tehdejší české společnosti stavěli ostatní realisté z Masarykova okruhu. Zajímavé v této souvislosti bylo upozornění Z. Krausové na dosud neznámý článek MUDr. Ivana Hálka (syna známého básníka) na podporu T. G. Masaryka, uveřejněný v Čase 16. 1. 1900, který přinesl zásadní kritiku pitevního protokolu polenských lékařů.
Jednání v této sekci uzavřel zajímavý příspěvek dr. J. Zumra, podrobně informující o Patočkově ediční přípravě knihy Masarykových spisů, článků a korespondence, souvisejících s hilsneriádou, na níž pracoval v Masarykově archivu v letech 1950-53 a která měla vyjít jako samostatný svazek Masarykových spisů (ale nebyla nikdy publikována). Její součástí měla být i úvodní Patočkova studie, zabývající se Masarykovým vztahem k Židům, jeho vyrovnáním se s názory K. Havlíčka a zásadní kritikou Marxova řešení židovské otázky. Patočkova studie obsahuje rovněž jeho vlastní názory na tyto otázky, jak se utvářely pod jeho vlivem přátelství s evangelickým starozákonníkem J. V. Součkem. Zumr sám připravil edici Patočkovy studie k hilsneriádě v samizdatovém vydání, na kompletní publikaci Masarykových spisů souvisejících s hilsneriádou (které by jistě bylo důstojným připomenutím letošního výročí, si ale budeme muset zřejmě ještě dlouho počkat.
Obecněji k osobnosti T. G. Masaryka a jeho vztahu k židovství a sionismu se vztahovaly některé přednášky druhého dne. Prof. K. Gajan obsáhle zhodnotil vývoj Masarykových názorů na židovství, židovský národ, sionismus a česko-židovské hnutí od jeho Sebevraždy, příležitostných vyjádření a přednášek až k politickým jednáním seŽidovskou národní radou (1918), činné podpory sionistického hnutí a uznání židovské národnosti v ČSR. Dr. M. Pojar referoval o týdenním pobytu T. G. Masaryka v Palestině v dubnu 1927. Jeho návštěva jako prvního prezidenta demokratického státu po válce měla mezi osadníky značný ohlas, dodnes připomínaný v místních názvech, založení Masarykova lesa a pojmenování osady Kfar Masaryk v roce 1940.
Média
Příspěvek dr. M. Kučery sledoval reakce na hilsneriádu v publicistice mladočeských radikálů a jejich časopisů. P. Mešťan z Bratislavy informoval o ohlasu hilsneriády na stránkách slovenského tisku. Z interpretace dobového tisku čerpal také příspěvek dr. K. Krandy, upozorňující na kýčovitou stylizaci a skryté podtexty, projevující se při medializaci polenské rituální vraždy. Několik dalších příspěvků bylo věnováno reakci na hilsneriádu ze židovské strany: dr. T. Brod se podrobněji zabýval ohlasem na hilsneriádu v česko-židovském tisku, příspěvek prof. A. Měšťana byl věnován rozporné reakci Karla Krause na tyto události na stránkách jeho časopisu Die Fackel. Pouze volně s tématem souvisel jinak zajímavý příspěvek dr. J. Peška a dr. A. Míškové o židovských profesorech a studentech pražské německé a české univerzity na přelomu století a v pozdějších letech, doplněný analýzou jejich národnostního složení, sociálního a místního původu.
Přednášky posledního dne se soustředily na samotnou problematiku antisemitismu. Úvodní příspěvek k historii českého antisemitismu přednesl prof. E. Goldstücker, který jej obohatil vzpomínkou na vlastní zkušenosti z předválečné doby a z období druhé republiky. O projevech českého antisemitismu na přelomu 19. a 20. století referoval dr.J. Hanzal: zabýval se lidovými literárními projevy (kramářské písně, katolický venkovský román apod.) i předpojatostí městských i intelektuálních kruhů české společnosti. Že těchto více či méně antisemitských předsudků nebyla uchráněna ani katolicky orientovaná elita, ukázal na příkladu historika J. Pekaře a jeho příležitostných projevů o židovství.
Podrobný výklad o obviněních z rituální vraždy a jejich úloze v českém antisemitismu koncem 19. století přednesl M. Frankl (Terezínská iniciativa). Ve svém příspěvku sledoval konkrétní podmíněnost obvinění v daných místech (Kojetín 1892, Kolín 1893, Holešov, Moravská Třebová 1896) a prokázal jejich závislost na místních poměrech a politické činnosti místních stran. Srovnáním hilsneriády se dvěma nejvýznamnějšími procesy obžaloby z rituální vraždy v uherském Tisza Eszlaru (1883) a Bejlisovým procesem v Kyjevě (1913) se zabývali doc. V. Vébr a prof. J. Franěk. V obou případech byli na rozdíl od Polné obžalovaní zproštěni nařčení a osvobozeni. Obecněji se ve svých příspěvcích problematikou antisemitismu zabýval dr. P. Příhoda v příspěvku Antisemitismus a katolicismus pokoušejícím se pochopit příčiny tradiční katolické předpojatosti a odporu vůči judaismu. Doc. J. Sokol přednesl podnětnou teorii endemického antisemitismu zemědělských populací, vycházející z uzavřenosti, statičnosti a xenofobie těchto kultur a z nedůvěry k jiným společenským formám; tato nedůvěra přežívala od neolitu a je doložena již v biblickém líčení vztahů Izraele a okolních zemědělských společností a kultů.
Nesplněná očekávání
Kromě podnětné, ale někdy trochu únavné diskuse, v níž nechyběly ani osobní vzpomínky jedné z účastnic na Hilsnera, se o aktualizaci problému nevinně odsouzeného Žida z Polné postaral MUDr. P. Vašíček z Vídně informací o výsledcích svých několikaletých snah o Hilsnerovu rehabilitaci. Ačkoli proces byl na základě expertních posudků, zadaných ministryní Parkanovou, shledán přinejmenším předpojatým a věcně zmatečným, případné řešení musí nyní vyjít od nejvyššího soudu ve Vídni, který pozdější pokusy o revizi případu vytrvale zamítal a potvrzoval původní rozsudek.
Konference, která slibovala svým rozsahem a počtem příspěvků hlubší odhalení příčin a souvislostí Hilsnerovy aféry, mnoho nových zjištění a hodnocení nakonec nepřinesla. Chybělo podstatnější zhodnocení antisemitských projevů české společnosti v souvislostech soudobých politických událostí, národnostních a jazykových sporů a bojů za všeobecné volební právo. Tyto příčiny antisemitismu v Čechách před sto lety může odhalit teprve důkladný rozbor tehdejší politiky, která antisemitismu jako víceúčelové zbraně bezohledně využívala. Potvrdilo se, že všechny úvahy o antisemitismu musí být založeny na co nejpodrobnější analýze konkrétní společnosti a její politické situace. Příspěvky konference budou publikovány ve zvláštním sborníku Kulturního a vzdělávacího centra Židovského muzea v Praze.