Hajlováním ke klidu

To, co se v české kopané nedávno seběhlo, stojí za pozornost. Disciplinární komise Českomoravského fotbalového svazu posuzovala chování sparťanského hráče Pavla Horvátha z utkání s Viktorií Žižkov. Jak uvedl soudní znalec specializovaný na extremismus, Horváth šel uklidňovat fanoušky skandující heslo, které znělo jako 'sieg heil'... poté užil vizuální část nacistického pozdravu, když přiložil ruku k hrudi a následně vztyčil pravou paži. Mohl tak povrchním sympatizováním s nacismem zamýšlet pobavení a uklidnění fanoušků.

Disciplinární komise potrestala hráče pokutou odpovídající asi třetině jeho měsíčního platu. Mluvčí Sparty Lukáš Přibyl prohlásil, že klub rozhodnutí komise respektuje, ale posteskl si, že fanoušci neskandovali nacistický pozdrav, nýbrž jméno sparťanského trenéra Horsta Siegla.

Soudy uvedených tří mužů stojí za podstatně větší pozornost než vyjádření fotbalisty. Ten svůj čin označil za nešťastný a odmítl jakékoliv sympatie k rasismu či fašismu. Myslím, že se mu dá věřit. Nejspíš mu hodně záleží na popularitě, přízeň fanoušků mu stojí i za nějaký ten vstřícný projev. Pokud se fandové projeví jako extremisté, klidně se k nim alespoň posunkem přivine. Co však odborník na extremismus, předseda fotbalového svazu a funkcionář klubu?

Znalec soudí, že hajlováním lze pobavit a uklidnit extremisticky naladěné fanoušky. Přitom gesto nabádající ke klidu je dobře známé. Dlaň je při něm obrácena k zemi, jako by zatlačovala do země vzrušení a emoce. Hajlování je gesto přesně opačné: imituje úder, sugeruje agresi a už vůbec není jaksi klaunovské. Že by to soudnímu znalci uniklo? Sparťanský mluvčí zase dělal, že skandování jména muže ze sparťanské lavičky nemá nic společného s nacistickým pozdravem: nebylo to sieg heil, ale Siegl Horst. Opravdu si mluvčí Sparty myslí, že extremisté provolávali slávu právě jemu? A nakonec předseda Károlyi. Tomu nejvíce vadilo, že hráč hajlováním poškodil jméno svazu a fotbalu. Je to tragikomický závěr. Náš svaz i fotbal mají jméno, které už sotva co zostudí. Podplacené zápasy, primitivismus a sprostota klubových bafuňářů, které se už dočkaly i své divadelní dramatizace - k tomu moc špatného přidat nelze.

Je čas přestat kličkovat. Sympatizanti nacismu ve fotbalovém hledišti, kteří jen shodou okolností neskandovali své oblíbené Jude, nejsou především problémem našeho fotbalu. Veřejně adorují nejstrašnější vražedný režim historie, chtějí na něj navázat. A přitom je mezi námi stále dost těch, kteří budou jejich činy donekonečna zlehčovat, omlouvat a zastírat.