František Mořic Nágl se vrátil

Na telčském Náměstí Zachariáše z Hradce byla 22. května odhalena pamětní deska malíře Františka Mořice Nágla, připomínající umělce, jeho rodinu a všechny židovské obyvatele kraje, které zavraždili nacisté. Po proslovech telčského starosty senátora V. Jehličky a prezidenta Nadace Terezínské iniciativy profesora F. Kolmera se účastníci slavnosti přemístili z Telče do malířova rodiště, kde zazněly projevy starosty obce L. Noska, předsedy Senátu ČR P. Pitharta a zástupců velvyslanectví Německa a Delegace Evropské komise v Praze. Poblíž polorozpadlého statku rodiny Náglů byly jako připomínka a symbol naděje zasazeny lípy. Tak velké pozornosti se - navíc s odstupem tolika let - dostává u nás jen málokterému židovskému umělci, o to méně malíři, jehož jméno kromě několika odborníků zná jen málokdo. Nebude proto na škodu připomenout jeho osud a dílo.

František Mořic Nágl se narodil 28. května 1889 v Kostelní Myslové. S výjimkou sedmiletého studia v Praze, služby v armádě za 1. světové války a letních cest k Jaderskému moři prožil ve své rodné vsi a okolí prakticky celý život až do roku 1941. Právě prožitek telčské krajiny, po mnoho generací formované lidskou prací, byl rozhodující pro Náglův umělecký názor, volbu žánrů, námětů a motivů. Druhým takovým určujícím momentem bylo studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1905-8) ale především na Akademii výtvarných umění, kde byl v l. 1909-12 žákem profesora Hanuše Schwaigera. Od svého učitele převzal jeho kresebný naturalismus a naučil se ovládat a využívat různé výtvarné techniky, Schwaigerův vliv se projevil i v Náglově zájmu o hlubší postižení lidského života a jeho prostředí. Do malířova osudu pak zasáhla válka, kterou prožil v letech 1914-18 na balkánské frontě. Utrpěl tu vážné zranění pravé ruky, kterou si později při malování musel podpírat speciální podpěrou. Navzdory tomu se k malování vrátil. První výstavu měl r. 1919 v Brně (soubor akvarelů s brněnskými motivy), výrazněji však vystavoval až ve 30. letech, kdy býval zastoupen na expozicích Spolku výtvarných umělců Mánes. Samostatně vystavoval v Telči, Znojmě, Jihlavě, Brně aj., jeho nejvýznamnější předválečnou prezentací byla souborná výstava v Moravské Ostravě r. 1937.

V roce 1939 byli Náglovi vysídleni a rodinný statek v Kostelní Myslové jim byl zkonfiskován. Bydleli pak - malíř, jeho žena (houslistka Vlasta, roz. Nettelová), syn Miloslav a dcera Věra - v podnájmu v Telči. V roce 1941 Nágla zatklo na telčském náměstí za malířským stojanem Gestapo a věznilo ho půl roku v Kounicových kolejích v Brně. V květnu 1942, právě před šedesáti lety, byl spolu s celou rodinou a dalšími Židy transportován do terezínského ghetta. Náglovi zahynuli v Osvětimi - syn v roce 1943, ostatní o rok později; odjeli posledním terezínským transportem.

František Mořic Nágl maloval i v Terezíně: interiéry ubikací, zákoutí dvorů, vězně. Prostředí i technické možnosti ho přivedly k úspornému tvaru, ale také k expresivnějšímu výrazu. O jeho akvarelech, kresbách a kvaších se dlouho nevědělo - malíř je zazdil na půdě jednoho z domů a byly objeveny až roku 1950 při rekonstrukci budovy. O rok později pak výstava 254 objevených děl představila F. M. Nágla jako autora nejobsáhlejšího cyklu, jimiž terezínští umělci dokumentovali prostředí ghetta.

Odhalení desky na telčském náměstí a návštěva Náglova rodiště je součástí širšího projektu, který organizují občanské sdružení Phoenix Telč a partnerské německé sdružení Europa-Kulturprojekt Phönix. Kromě řady kulturních akcí plánují obě sdružení odkup Náglova rodinného statku, v němž by mělo po rekonstrukci najít místo Muzeum F.M.N. a centrum Evropské školy pro umění a kulturu. Tato soukromá škola pro mediální tvorbu by měla navázat na tradici Náglovy rodiny, která byla od nepaměti nositelkou a iniciátorkou místní kultury, a přispět k rozvoji regionu a zapojit se do evropského kulturního dění. Kontakt: e-mail: phoenix.telc@volny.cz.