Ve dnech 6. - 8. října proběhla v reprezentačních prostorách pražského Hradu a v Terezíně (Magdeburská kasárna) mezinárodní vědecká konference na téma nacistická genocida židovského a romského obyvatelstva českých zemí. Hlavním organizátorem konference byla Kancelář prezidenta a Památník Terezín, vědci se setkali pod záštitou prezidenta Václava Havla, který se zúčastnil zahájení konference a pronesl úvodní projev. Nešlo o jednorázovou akci. Konference byla součástí dlouhodobého výzkumného programu a vzdělávacího konceptu nazvaného Projekt fenomén Holocaust. Tento projekt je reakcí na to, jak se česká společnost vyrovnává s vlastní minulostí. Vyšel z iniciativy Václava Havla, který je přesvědčen o tom, že je nutno podpořit otevřené, ideologickými schématy nezatížené zkoumání některých aspektů českých dějin v období nacistické okupace a vyvolat veřejné diskuse k problémům, které byly v minulém režimu nedostatečně zkoumány, nebo dokonce tabuizovány. Výsledky zkoumání by měly proniknout do výuky na všech typech našich škol. Z celé řady obsahových i organizačních důvodů bylo rozhodnuto soustředit se na otázky rasové perzekuce, tzn. na perzekuci Židů a Romů.
Program konference byl velice bohatý. Po zahajovacím proslovu prezidenta Havla pozdravili účastníky konference významní hosté. Mezi nimi byl Miles Lerman, prezident Muzea Holocaustu ve Washingtonu, Avner Shalev, výkonný ředitel Jad vašem, rabi Israel Miller, prezident Claims Conference, a Bruce Ramer, prezident Amerického židovského výboru.
Po této úvodní části následovaly hlavní referáty, které přednesli přední český katolický aktivista profesor Tomáš Halík, historik profesor Jehuda Bauer a právník a politik Pavel Rychetský. Profesor Halík se zabýval způsoby, jakým na holocaust reaguje soudobé filosofické myšlení. Profesor Bauer hovořil o významu holocaustu pro současný a budoucí svět a o tom, proč je důležité přípravit mladé lidí na situaci, v níž by bylo možné a představitelné opakování toho, co se v době druhé světové války Židům i Romům stalo. Doktor Rychetský se zabýval úkoly a dosavadními výsledky práce smíšené komise zabývající se otázkami nápravy majetkových křivd, jejichž obětí se stali Židé v průběhu druhé světové války. Odpolední blok pak byl věnován otázkám přístupnosti archivních zdrojů pro badatele, reflexi holocaustu ve společnosti obecně, a zvláště ve školách.
Součástí tohoto programu byla diskuse o spolupráci v rámci tzv. Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance and Research, což je iniciativa vlád některých zemí týkající se vzájemné spolupráce v oblasti vzdělávání, připomínání a výzkumu holocaustu. Závěry z tohoto jednání jsou pro nás zvláště významné a měly by vést k postupné změně situace v této oblasti v České republice. Nedostatek času bohužel vedl k omezení prostoru pro některé referenty, především pro Davida Singera, který informoval o výzkumu veřejného mínění realizovaném v České republice Mezinárodním výzkumným ústavem Amerického židovského výboru. Časová tíseň poznamenala i diskusi o spolupráci v oblasti vzdělávání.
Druhý den se jednání konference přesunulo do prostor půdního divadla v bývalých Magdeburských kasárnách v Terezíně, kde se více než sto odborníků zabývalo otázkami přípravy, průběhu a dozvuků genocidy Židů na území českých zemí. Ze všech velmi cenných příspěvků považuji za nutné upozornit na referát J. Milotové. Významná byla také vystoupení H. Krejčové, M. Kárného, V. Blodiga a K. Hradské.
Poslední jednací den byl věnován problematice genocidy českých Romů. Byl poznamenán nepřítomností prof. Ctirada Nečase, jehož referát, shrnující výsledky dosavadního výzkumu této problematiky, přečetla ředitelka Muzea romské kulturyI. Lázničková. Zazněla celá řada příspěvků zahraničních účastníků. Z nich je třeba vyzvednout především vystoupení prof. W. Dlugoborského ze Státního muzea v Osvětimi, Romani Roseho, předsedy Ústřední rady německých Sinti a Romů v Heidelbergu, nebo Donalda Kenricka z Anglie. Významné byly i příspěvky českých odborníků z Muzea romské kultury ředitelky Ilony Lázničkové a Petra Lhotky a M. Hübschmannové z Filozofické fakulty UK. Jednotlivé příspěvky i celé jednání byly oživeny diskusí.
Konferenci doprovázela řada akcí, které měly několik společných cílů: upozornit veřejnost na význam projednávaných otázek, doplnit jednání konference, seznámit jeho účastníky s dalšími aktivitami probíhajícími v oblasti výzkumu a zprostředkovat výsledky výzkumu této problematiky veřejnosti.
Celkové zhodnocení přínosu konference ukáže nepochybně až další vývoj v oblasti výzkumu a vzdělávání. Avšak již dnes podle ohlasů, které konference měla mezi odbornou veřejností doma i v zahraničí, je možné konstatovat, že byla správným počinem, po kterém by měly následovat další kroky.