V pošumavské Kdyni byla 28. října slavnostně otevřena stálá výstavní expozice věnovaná dějinám židovského osídlení ve městě a jeho širším okolí. Historické i současné fotografie, mapky, kopie archivních dokumentů a další exponáty zaplňují tři místnosti bývalého domu židovské náboženské obce, v němž sídlila v 19. století škola a do roku 1914 zde bydleli zdejší rabíni. V několika vitrínách jsou umístěné také trojrozměrné synagogální i domácí náboženské předměty, většinou zapůjčené z muzejních depozitářů. Největší prostor je věnovaný historii kdyňské židovské komunity, včetně kronikářských vzpomínek na jednotlivé rodiny, snímků jejich někdejších domů i rodinných fotografií, z okolí jsou pak připomenuty zaniklé městské náboženské obce a modlitební spolky v Janovicích nad Úhlavou, Merklíně, Staňkově, Švihově, Všerubech a v 15 dalších městečkách a vesnicích s jejich přestavěnými nebo už zbořenými synagogami, modlitebnami a hřbitovy. Odbornou náplň expozice připravil ing. dr. Václav Chvátal z Muzea Českého lesa v Tachově.
Patrový obecní (rabínský) dům tvoří stavební celek s pozoruhodně dochovanou synagogou, která je také přístupná návštěvníkům a konají se v ní např. koncerty. Obě spojené budovy byly postaveny v letech 1862 až 1863. Po značném úbytku věřících (stěhováním do větších měst) synagoga už v roce 1936 přestala sloužit k bohoslužbám. Od roku 1945 měla budovu pronajatou a od roku ji 1948 vlastnila Církev československá husitská, jejíž farní úřad sídlil v rabínském domě. Interiér synagogy však stále zůstal zachovaný v původní podobě, včetně dřevěného aronu ha-kodeš, lavic, dřevěné ženské galerie a ornamentální výmalby stěn i klenby od domažlického malíře Ignáce Amerlinga. Když církev (také pro úbytek věřících) synagogu v roce 1993 opustila, získal spojené budovy do vlastnictví soukromník, který prý chtěl v synagoze zřídit pivnici. Městský úřad ve Kdyni si však byl vědom náboženského a historického významu stavby, podařilo se mu spojené budovy od podnikatele vykoupit a pustil se do jejich nákladné rekonstrukce. Ještě před několika lety sídlilo v rabínském domě městské informační středisko s jen docela malou historickou expozicí, dnes už tedy dům slouží jako malé regionální židovské muzeum
. Mimořádně zajímavou součástí rekonstruované budovy je nová replika mikve. Podle rodinných vzpomínek jednoho ze židovských rodáků prý kdysi bývala pod synagogou rituální lázeň. Pod modlitebním sálem se opravdu dochovala suterénní místnost, sice už s moderní cementovou podlahou, jenže do tohoto sklípku
vedl z přízemí obecního domu zcela unikátní přístup: dvojí oddělené starobylé a úzké schody. Podle názoru některých odborníků mohlo snad jedno ze schodišť sloužit jako nečisté
k sestupu do lázně a druhé jako čisté
k výstupu... Po odstranění cementové podlahy nebyl předpokládaný bazén mikve nalezen, objevil se však podzemní pramen, dostatečný k trvalému plnění vodní nádrže. A tak město zřídilo v rohu suterénní místnosti téměř dokonalou, kameny obloženou a vydlážděnou mikve
s kamennými přístupovými schůdky, projektovanou podle skutečných vzorů.
Otevření nové výstavní expozice pro veřejnost bylo součástí slavnostního shromáždění v opravené synagoze, pořádaného městským úřadem k 90. výročí vzniku Československa. Na závěr slavnosti zazpíval pozoruhodný tachovský ženský soubor Lach, který se specializuje na písně v hebrejštině.