'Ester v Terezíně', aneb 'Místo holocaustu v českých dějinách'

Od 24. května do 4. června 2005 pracovala učitelka Joy Bashara-Ingram a američtí badatelé Derek Barton, Lisa Peschel a Alan Sikes se studenty z Gymnázia v Pacově na projektu představení Ester v Terezíně, aneb Místo Holocaustu v českých dějinách.

Badatelé vysvětlují svůj zájem o toto téma takto: V amerických školách je výuka o holocaustu povinná a názory na to, co pro nás znamená holocaust, jsou pevné. Zjistili jsme ale, že tady v Čechách způsob, jak se studenti učí o holocaustu, v mnohém záleží na postojích konkrétních učitelů, takže objem výuky o této dějinné události značně nevyvážený. Prostřednictvím divadelního workshopu se studenty v Pacově jsme zkoumali, co holocaust znamená pro dnešní mládež vjednom městě země, ve které se tyto události také staly a ve které se zároveň od roku 1989 metody výuky velmi změnily a ještě stále se mění.

Dějiny holocaustu v Čechách nás také zajímají kvůli židovskému ghettu v Terezíně. Pro nás pro Američany je Terezín překvapivý tím, že podmínky v tzv. 'sběrném táboře' byly velmi rozdílné od podmínek koncentračního tábora, o kterém se u nás hlavně učí, tábora Osvětim. Překvapivá je zejména skutečnost, že i v tak těžkých podmínkách nesvobody, organizovali nedobrovolní obyvatelé tábora různá divadelní představení a kulturní akce. Do našeho představení proto jsme začlenili prvky z kulturních akcí, které se v době holocaustu v Terezíně odehrávaly.

Trojjazyčné představení (česky, německy a anglicky) bylo složené ze tří prvků: ze scén ze hry Ester, upravené E. F. Burianem v roce 1938 a uváděné židovskými vězni v Terezíně v roce 1944 (v režii Norberta Frýda, s hudbou Karla Reinera), ze svědectví lidí, kteří Terezín přežili a z myšlenek a názorů pacovských studentů o dějinách Terezína, dějinách holocaustu, a českých dějinách vůbec.

Obě představení byla srdečně přijata pacovskými žáky, učiteli i veřejností. Američtí badatelé byli zvlášť potěšeni diskusí se studenty a pedagogy s ohledem na to, jak by takový projekt mohl obohacovat tradiční metody výuky o dějinách. Měli zejména radost z toho, že žáci vnímali svou zkušenost s prací na projektu jako něco prospěšného, navzdory tomu, že museli pracovat různými jazyky. Jak napsala jedna žačka: komunikace s [badateli] byla pro nás pro všechny obrovskou zkušeností, ale zároveň i radostí. V současně době se plánuje druhý workshop na jaře 2006. Představení bude založené na originálním kabaretním textu napsaném v Terezíně.