Osobní život jako by z ní byl postupně ořezáván
. V sedmi letech ztratila otce. Nacisty była odsouzena k smrti, popravě unikla díky zásahu spolubojovníků. Válka ji vzdálila prvnímu manželovi, život v poválečném Polsku ji připravil o druhého muže. Ze tří jejích dětí přežila jen dcera (první ze synů zemřel v důsledku předčasného porodu, který vyvolal výslech státní policií roku 1949). Irena Sendlerová (1910) se mnohého zřekla a o mnohé přišla. Sama však v době nacistické okupace darovala život dvěma a půl tisícům židovských dětí. Nyní se o sedmadevadesátileté stařence začíná dozvídat celý svět. V posledních letech byla několikrát vyznamenána, k věhlasu a oceněním však zachovává odstup: Každé dítě zachráněné s mým přispěním jen dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě,
říká.
I. Sendlerova v r. 1943 krátce před zatčením.
Dnes šedovlasá paní s usměvavýma očima na invalidním vozíku byla celá desetiletí světu neznámá. Její činy znal kromě zachráněných jen úzký okruh spolubojovníků z ilegální organizace Żegota. Do širšího povědomí se začala dostávat díky shodě okolností, k níž došlo na druhém konci světa. V roce 1999 upoutala pozornost čtyř protestantských středoškolaček v Kansasu (USA) krátká zpráva o Polce, která měla zachránit dva a půl tisíce dětí. Spolu s učitelem Normanem Conardem považovaly číslo za chybu tisku a rozhodly se ověřit si fakta. Příběh pak inspiroval žákyně k sepsání školní divadelní hry Život v zavařovačce (původní i falešná jména zachráněných dětí a šifrované adresy pěstounských rodin sepisovala paní Sendlerová na proužky papíru, které přechovávala v zavařovací sklenici v zahrádce jedné z kolegyň). Hra získala široký ohlas ve sdělovacích prostředcích. V polovině loňského prosince představil Conard, podpořen polským prezidentem Kaczyńským a izraelským premiérem Olmertem, kandidaturu Ireny Sendlerové na Nobelovu cenu za mír.
Copak mi celý svět pomáhal?
Dcera lékaře a aktivisty Polské socialistické strany vyrůstala v prostředí sociálně vnímavé předválečné inteligence. Mezi otcovými pacienty převládali chudí Židé, partnery Ireniných dětských her se staly židovské děti, holčička brzy začala mluvit jejich jazykem. Na konci světové války ošetřoval otec oběti epidemie tyfu a sám nemoci podlehl. Na pohřeb přišly zástupy Židů a místní židovská obec nabídla, že bude Ireně do plnoletosti platit stipendium. To její matka odmítla, vybídla však sedmiletou dceru, aby si dobrotu těchto lidí
zapamatovala. Později se Irena stala studentkou polonistiky na Varšavské univerzitě. Když zde ve 30. letech bylo zavedeno tzv. lavicové ghetto, protestovala a byla ze studia dočasně vyloučena. Diplom obhájila těsně před válkou, učitelské místo kvůli své politické orientaci (vstoupila do socialistické strany) nedostala. Na počátku války byla zaměstnána na sociálním odboru varšavského magistrátu. Sociální pomoc židovským rodinám byla po okupaci zakázána, Irena však v rámci desetičlenné konspirační skupiny, působící na jejím pracovišti, poskytovala na základě zfalšovaných dokumentů podporu asi třem tisícům Židů.
Poté, co v listopadu 1940 Němci uzavřeli varšavské ghetto, získala Irena Sendlerová propustku a docházela do ghetta jako zdravotní sestra. Fotografie z té doby ukazuje mladou ženu v obleku sestry, s výraznými rysy, s pohledem, který prozrazuje směs rozhodnosti, únavy a bolesti. Když po letech jeden americký novinář prohlásil, že by od ní měl o dobových událostech uslyšet celý svět, odpoví Irena Sendlerová: Celý svět? Copak mi ten celý svět pomáhal při záchraně dětí? Když jsem šla ulicemi a brečela bezmocí?
Nosila peníze, potraviny, léky. Ujímala se bezprizorných dětí, které nějak vyklouzly z židovské čtvrti, hledala únikové cesty pro sirotky. Když se schylovalo k likvidaci ghetta, právě v době, kdy téměř tříleté konspiraci v rámci magistrátu hrozilo prozrazení, vznikla v prosinci 1942 na popud polské emigrační vlády Rada pomoci Židům (Żegota) - ojedinělý fenomén evropských válečných dějin. V Żegotě se totiž k záchraně Židů spojili v rámci podzemních státních struktur zástupci židovských i nežidovských organizací a demokratických uskupení napříč politickým spektrem. Příslušníci Żegoty zachránili tisíce životů. I. Sendlerová se stala vedoucí dětské sekce. Ve stínu blížící se záhuby přemlouvala rodiče, aby přistoupili na pokus o záchranu svých dětí.
Děti byly vyváděny či vyváženy několika způsoby. Nejméně drastické bylo proplétat se sklepními chodbami soudních budov, které stály na hranici ghetta. Jinak bývaly děti uspávány, nemluvňata vynášena v krabicích od bot či přehazována přes plot ghetta, vyvážena v bedýnkách pod sedadly tramvaje, jejíž vozovna s ghettem sousedila. Větší děti byly po uspání vyváženy v sanitkách pod nosítky, špinavým šatstvem, v pytlích jako zemřelé. Na polské
straně je pak paní Sendlerová a její spolupracovníci umisťovali v rodinách či v klášterech. Roku 1943 ji zatklo gestapo. Během tří měsíců výslechů a mučení neprozradila ani jména spolupracovníků, ani žádné z dětí. Byla odsouzena k smrti, před popravou ji zachránila dodnes neznámá suma dolarů, kterou Żegota podplatila jednoho z dozorců. Do konce války se pak skrývala. Po roce 1945 mohly být zachráněné děti na základě jejích seznamů identifikovány. Většina z nich však už neměla ke komu se vrátit.
Její světlo
Roku 1965 byl Ireně Sendlerové udělen titul Spravedlivý mezi národy, roku 1983 mohla zasadit stromek v Aleji spravedlivých. Je nositelkou řádu Bílého orla, nejvyššího polského státního vyznamenání (2003). 15. března polský Sejm jednohlasně přijal prohlášení, kterým vzdal čest hrdinství příslušníků Żegoty a Ireny Sendlerové; ta se slavnosti vzhledem ke zdravotnímu stavu nezúčastnila.
Nobelova cena je udělována především na základě současných počinů a osud nominace je nejistý. Pokud však nositel Nobelovy ceny Imre Kertész říká, že po otevření bran táborů je holocaust v evropské civilizaci dál přítomen, dává samo křehké setrvávání této ženy v našem světě šanci uvědomit si spojitost lidských osudů a povšimnout si světla, jaké do bezbřehé zkázy vnášejí zdánlivě zanedbatelné tisíce spravedlivých.