Den proti antisemitismu, celodenní seminář a diskusní fórum uspořádalo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) v úterý 8. října v Brně. Účastníci, mezi nimi řada mladých, se sešli na přednáškách v zasedací místnosti křesťanského sboru Slovo života v Novobranské ul., odpolední kulatý stůl otázek a odpovědí probíhal v sále B. Bakaly (Bílý dům) na Žerotínově náměstí. Shromáždění pozdravil i brněnský primátor Petr Duchoň, hlavní slovo měli přednášející a panelisté dr. Shimon Samuels z Centra Simona Wiesenthala v Paříži, izraelský velvyslanec Arthur Avnon a ředitel ICEJ dr. Mojmír Kallus, který celodenní program moderoval. Právě on v úvodu zdůraznil, proč se křesťané ujímají iniciativy v této oblasti, jaká byla minulost a napětí mezi oběma náboženstvími, jak třeba odstraňovat zátěž protižidovské křesťanské teologie a proč je to důležité zejména v Evropě, vzhledem k její nedávné minulosti. Hovořil mimo jiné o přetrvávajících problémech mezi nižším klérem, o zavádějící módní analogii, která označuje Palestince za Židy současnosti
ve smyslu pronásledování, o mýtu Ježíše jako prvního trpícího Palestince a následném falešném podobenství novodobého Goliáše (Izraele) a Davida (Palestiny).
Velvyslanec Avnon konstatoval, že obecně rasismus a antisemitismus nacházejí lépe živnou půdu v nedemokratických zemích. Podle něj je třeba rozlišovat, kde se jedná o státní politiku, což je právě případ autoritativních režimů. Zdůraznil nebezpečí generalizace, hovoří-li někdo o arabském rasismu a antisemitismu bez rozlišení a konkrétního poukázání. Připomněl i historický odkaz Koránu, kdy prorok Mohamed chtěl nejdříve židy získat pro konverzi, teprve když neuspěl, nastoupil cestu ostré konfrontace, jíž v zásadě byla zahájena staletí pogromů, nenávisti, násilí a utlačování. Vyjádřil i určitou skepsi nad budoucím vývojem, neboť každé dílčí pozitivní řešení je přehlušeno zakořeněnou nenávistí v myslích lidí. Je však podle něj třeba jednat i s vůdci v nedemokratických zemích.
Dr. Samuels osvětlil činnost Centra Simona Wiesenthala, zejména jeho monitorovací funkci, při níž se zaznamenávají nejen projevy antisemitismu, ale řada dalších extremistických a xenofobních jevů, akty nesnášenlivosti či přímo genocidy v obecném smyslu. Ve středisku se zabývají i prevencí a iniciují protiakce. Zmínil se o tzv. nové teologii náhrady, podle níž je zejména v Evropě pociťována vina za spolupráci s nacisty nebo ještě dříve za podíl na koloniálních výbojích a s tím spojených křivdách. A tak se mnozí přiklánějí na druhou stranu v arabsko-izraelském konfliktu a hovoří o Libanonu jako o Sudetech, používají termín izraelská Luftwaffe
, západní Bejrút označují jako ghetto, objevují se nacistické helmy s Davidovou hvězdou apod. S. Samuels citoval filosofa Herschela, který prohlásil, že Osvětim nebyla postavena z cihel, ale ze slov. Dále připomněl historickou zkušenost, že s Židy to zpravidla začíná, ale u nich to nekončí.
Odpolední diskuse měla živou odezvu v četném publiku. Zazněly v ní názory o nutnosti dlouhodobě investovat do vzdělání a výchovy k úctě a snášenlivosti. Široce byla rozebírána konference OSN o rasismu v Durbanu, která, žel, vyústila ve zjevný antisemitismus. Na příkladech bylo demonstrováno, že palestinský problém, jakkoli těžký a krvavý, je patrně v delším časovém horizontu řešitelný a je především problémem vůdců. Ovšem mnohem základnější otázku v sobě skrývá islámské učení (Korán), akcentující rozdíl civilizací (východní versus západní). Na závěr byla citována stará rabínská moudrost: Kdy končí noc a začíná den? Tehdy, když nelze rozeznat černého od bílého a chudého od bohatého. Blížíme se, alespoň zlehka, už k úsvitu?