Definice vycházejí z metodických materiálů International Holocaust Remembrance Alliance (IHRA), z roku 2019, jak učit o holocaustu, který bych publikován na stránkách MŠMT.

 

Holocaust

Pojmy „holocaust“ a „šoa“ označují konkrétní genocidu v dějinách dvacátého století: systematické a státem podporované pronásledování a vraždění Židů nacistickým Německem a jeho kolaboranty v letech 1933 až 1945. Pronásledování a vraždy vyvrcholily v průběhu druhé světové války. Ke genocidě došlo v souvislosti s nacisty vedeným pronásledováním a vražděním, cíleným i na další skupiny, včetně genocidy Romů a Sintů.

Výuka a učení se o holocaustu se zaměřuje na diskriminaci, pronásledování, vraždění a genocidu Židů národně socialistickým režimem a jeho kolaboranty a pro porozumění holocaustu považuje za nezbytné pochopit i nacistické zločiny proti nežidovským obětem. Jelikož se nacistická agrese a pronásledování rozšířily z kontinentální Evropy až do severní Afriky, může výuka o holocaustu zahrnovat také problematiku týkající se severoafrických Židů nebo Sintů a Romů.

Více na Holocaust

Holocaust Romů a Sintů

Důležité je uvědomit si, že předsudky a zášť vůči Sintům a Romům jsou v evropské historii hluboce zakořeněny a že genocida Sintů a Romů byla po válce přehlížena a popírána. Oficiálně byla uznána až v roce 1982. Výbor aliance IHRA pro genocidu Romů si klade za cíl zvýšit povědomí o genocidě Romů za nadvlády národního socialismu a posílit závazek aliance IHRA informovat, vzdělávat, zkoumat a připomínat genocidu Romů.

Více na Pronásledování a genocida Romů 

„Antisemitismus je určité vnímání Židů, které může být vyjádřeno jako nenávist vůči Židům. Rétorické a fyzické projevy antisemitismu jsou namířeny proti židovským nebo nežidovským jednotlivcům či jejich majetku nebo proti institucím a náboženským zařízením židovské komunity.

Projevy antisemitismu mohou zahrnovat útoky na stát Izrael chápaný jako židovský kolektiv. Za antisemitismus však nelze považovat kritiku Izraele podobnou kritice jakékoli jiné země. Antisemitismus často obviňuje Židy z konspirační činnosti s cílem uškodit lidstvu a je často používán k tomu, aby byla na Židy svalována vina, pokud „se něco pokazí“. Je vyjádřen ústními nebo písemnými projevy, vizuální formou nebo jednáním a pracuje se zlověstnými stereotypy a negativními charakterovými rysy.

Doporučení k vzdělávání (se) o holocaustu aliance IHRA 

Doporučení k vzdělávání (se) o holocaustu - čtení 

Anticikanismus

Rasismus vůči osobám, které jsou považovány za „cikány“, nejčastějším cílem jsou však Sintové a Romové.

Anticikanismus je termín popisující hostilní, předsudečné, rasistické či diskriminační postoje vůči příslušníkům romského etnika. 

Popírání holocaustu

Popírání holocaustu je debatou a propagandou  popírající historickou skutečnost a rozsah vyhlazování Židů nacisty a jejich komplici během 2. světové války, které je známé jako holokaust či šoa. Popíráním holocaustu se rozumí zejména jakýkoliv pokus tvrdit, že k žádnému holocaustu či šoa nedošlo.

Popíráním holocaustu může být veřejné popírání či zpochybňování používání hlavních mechanismů usmrcování (jako plynové komory, hromadné střílení, vyhladovění a mučení) či záměrnosti genocidy židovského lidu.

Popírání holocaustu v jeho různých formách je výrazem antisemitismu. Pokusy o popírání genocidy Židů jsou snahami o očištění národního socialismu a antisemitismu od viny či odpovědnosti za genocidu židovského lidu. Formy popírání holocaustu zahrnují i obviňování Židů, že buď přehánějí rozsah šoa či že si šoa vymysleli za účelem politických či finančních zisků, jako kdyby šoa samotné bylo výsledkem spiknutí zosnovaného Židy. Jejich cílem je tedy znovu obviňovat Židy a legitimizovat antisemitismus.

Cílem popírání holocaustu je často rehabilitace otevřeného antisemitismu a podpora politických ideologií a podmínek vhodných pro opakování stejného druhu událostí, které jsou popírány.

Překrucováním holokaustu se mimo jiné rozumějí:

a) vědomé snahy omlouvat či minimalizovat dopad holocaustu či jeho hlavních činitelů, včetně kolaborantů a spojenců nacistického Německa;

b) hrubé snižování počtu obětí holocaustu v rozporu s důvěryhodnými prameny;

c) pokusy o obviňování Židů, že si za svou genocidu mohou sami;

d) prohlášení považující holocaust za pozitivní historickou událost. Taková prohlášení nejsou popíráním holocaustu, ale jsou s ním úzce spojena jako radikální forma antisemitismu. Mohou vést k domněnce, že holocaustu se nepodařilo zcela naplnit svůj záměr „konečného řešení židovské otázky“;

e) pokusy svalit odpovědnost za zřizování koncentračních táborů a táborů smrti navržených a provozovaných nacistickým Německem na jiné národy či etnické skupiny.

Genocida

V Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;
b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Úmluvu přijalo Valné shromáždění OSN 9.12.1948, v platnost vešla 12.1.1951.