David Duke a jeho poslání

Od Ku-klux-klanu do politiky

David Duke se narodil roku 1950 a aktivní v pravicových skupinách začal být už v sedmnácti letech. Na počátku 70. let během studia na Univerzitě státu Louisiana založil Alianci bílé mládeže, skupinu spojenou s neonacistickou Národní stranou bílých v Arlingtonu ve Virginii. Když protestoval proti projevu právníka Williama Kunstlera na Tulane University, oblékl si nacistickou košili s hákovým křížem a nesl nápis: Kunstler je komunistický Žid. Později o této události mluvil jako o hříšku mládí. Krátce po absolvování školy založil v Louisianě Ku-klux-klan. Vytvořil si image úhledného, slušně vychovaného mladíka, kterému jde o dobrou věc bílých, hlavně o obranu před jejich ekonomickými problémy, které zavinili ilegální (a tmaví či jinak barevní) přistěhovalci. Opustil staré rituály této jižanské rasistické organizace, zavrhl kápě a vyměnil je za tmavý oblek. Ku-kluxklan zmodernizoval také například tím, že do jeho řad přizval ženy.

V průběhu prezidentské kampaně Baracka Obamy se v jižních státech USA aktivizovala rasistická organizace Ku-klux-klan. David Duke, její někdejší vůdce, se na svých webových stránkách vyslovil takto: Obama je názorná pomůcka pro ty bílé Američany, kterým to ještě nedošlo, že jsme ztratili kontrolu nad svou zemí. A jestliže s tím něco neuděláme, čeká nás jako národ úplná zkáza.

Na počátku 80. let řady Ku-klux-klanu opustil a založil Národní asociaci pro povznesení bílých lidí (NAAWP). Tato organizace například obhajovala segregaci všech rasových menšin a jejich soustředění do některých částí USA (Židé měli být vykázáni do západního Izraele, tj. na Manhattan a Long Island). Imigrace spolu s porodností nebílých udělá z bělochů menšinu zcela vystavenou politické, sociální a ekonomické vůli černochů, Mexičanů, Portorikánců a orientálců. Už teď začíná sociální převrat, který pohřbí Ameriku, kterou milujeme. Musím se otřást při myšlence na vládu nebělochů: stokrát se znásobí znásilnění, vraždy, loupeže, bude tu negramotnost jako na Haiti, lékařská péče na úrovni Mexika a tyranie jako v Togu, napsal Duke roku 1983.

Obránce práv bílých

Koncem 80. let se z Dukea stal nejznámější obránce práv bílých v Americe; usiloval (neúspěšně) o kandidaturu na prezidenta, nejprve jako demokrat, pak na kandidátce radikální pravicové populistické strany. V lednu 1989 se těsně a přes protesty předních představitelů strany (včetně tehdejšího prezidenta Bushe) probojoval za Republikánskou stranu do zákonodárného sboru v Louisianě. Během funkce prodával ze své kanceláře neonacistickou a extremistickou literaturu (Mein Kampf, Turnerovy deníky a tituly jako Hitler a proč jsme ho milovali). V 90. letech následovalo pět neúspěšných politických kampaní: Duke mířil do Senátu (získal 40 % voličských hlasů), ucházel se o křeslo guvernéra Louisiany (700 000 hlasů), o funkci prezidenta USA a o křeslo v Kongresu za Louisianu. Ve volbách do Kongresu se umístil jako třetí z pěti republikánských kandidátů: svou kampaň opět založil na populistické obhajobě práv bílých Američanů nižších vrstev a na rasové segregaci.

Roku 2000 ohlásil založení Národní organizace pro práva evropských Američanů. Jejím úkolem je dle Dukea postavit se masivní diskriminaci, která bělochům hrozí, neboť vysoká porodnost tmavých Američanů, spolu s imigrací a smíšenými manželstvími brzy způsobí, že běloši budou v USA zcela převálcováni. Evropské Američany nazval vnitřními uprchlíky, kteří by měli požívat stejnou ochranu jako běženci skuteční, a navíc jim hrozí genocida.

Holocaust si Židé vymysleli

Židy pokládá Duke za stejné, možná ještě větší zlo než černochy a barevné lidi. Svět dle něj ohrožuje nadvláda Židů - Jewish supremacism -, která se projevuje ve všech oblastech života. Židé ovládají americkou ekonomiku, média i vládu, která, místo aby se starala o Američany postižené krizí, jen pumpuje miliony dolarů Izraeli, který za ně staví luxusní domy pro své obyvatele. Izrael je pro něj jediná nacistická země na světě. Má trochu potíž s jejich barvou pleti - vždyť Židé jsou bílí. Ale geneticky k nám nepatří.

Holocaust si Židé vymysleli, aby mohli vydírat svět, Osvětim byla továrna na výrobu syntetického kaučuku a Hitlerův Mein Kampf největším literárním dílem 20. století. Jako důkaz neexistence plynových komor uvádí třeba fakt, že kam oko pohlédne, uvidí přeživší. Němci se tedy dost nečinili, co? A žádný přeživší neřekne, že viděl plynové komory nebo že viděl, jak plynové komory pracují... Kniha Moje probuzení, jejíž český překlad nedávno vydalo nakladatelství Kontingent press (totéž, které vloni česky publikovalo Turnerovy deníky), je podobnými myšlenkami prošpikovaná. A nezůstává jen u konstatování. My árijci jsme ti, kdo mají evropský původ, a jsme si vědomi své rasy. Oddali jsme své životy přežití našeho lidu a evolučnímu povznesení. Konáme svou povinnost. Nevzdáme svou svobodu a svou samotnou existenci židovské nebo jiné síle. Uchováme naše dědictví, naše tvrdě vybojovaná práva a svobody. Povedeme náš lid po evolučním schodišti až ke hvězdám. Dukeova ideologie je tedy naprosto a ryze nacistická, založená na biologickém rasismu. Stejně jako nacisté si Duke myslí, že panská (árijská) rasa má nejen právo, ale povinnost vládnout nad ostatními a odsunout, segregovat všechny, které považuje za odlišné. Stejně jako nacisté považuje Duke Židy za démona, který ovládá svět a je s ním třeba bojovat.

Vztahy s Ruskem a Ukrajinou

Za poslední zajímavý trend Dukeovy kariéry pokládají komentátoři rozvoj jeho vztahů s Ruskem. Odcestoval tam nejprve roku 2000 na pozvání šéfredaktora ultranacionalistického listu Zavtra Alexandra Prochanova a šéfa antisemitské organizace nazvané Ruská akce Konstantina Kasimovského. Duke údajně pronesl v Moskvě vášnivou řeč, v níž prohlásil, že by se mělo zakročit proti hlavnímu nepříteli árijské rasy - světovému sionismu, a vyzval, aby z Moskvy byli vyhnáni lidé s tmavou pletí. Dav reagoval výkřiky sláva Rusku a bílá síla.

Do Ruska se vrátil znovu později a vztahy s pravicovými extremisty prohloubil. Roku 2006 přijel na pozvání poslance Státní dumy za LDPR (strana Vl. Žirinovského) Nikolaje Kurjanoviče. Debatovali o možnostech spolupráce v otázce boje proti nelegální imigraci a o demografické krizi bílého obyvatelstva USA, EU a Ruska. Dukeova návštěva se náhodou kryla s návštěvou jiného amerického nacionalisty a rasisty Prestona Wiggintona, šéfa organizací American Patriot a Hammerskin Nation, kterého také přijali v Dumě. Oba pánové na tiskovce vyslovili nadšení nad tím, že se jim dostalo přijetí na státní úrovni (čemuž se není co divit, neboť například při návštěvě Švédska musel Duke vystupovat v kanoistickém klubu). Duke dále vystoupil ve Svazu spisovatelů (!), uvedl svou knihu v Kulturním domě AZLK (v němž pořádají koncerty místní skinheadi) a poskytl rozhovor několika novinám (Já - Rus, Pravý odpor, rádio Perspektiva). Duke pobýval i na Ukrajině, přednášel na zmíněné akademii Maup v Kyjevě a získal tu čestný doktorát historie. Své myšlenky prezentoval také v Sýrii. V letech 2003-2004 byl třináct měsíců vězněný ve Státech. Amerika nemá zákony na podněcování k rasové nenávisti, trest následoval po vyšetřování, v němž se ukázalo, že Duke zpronevěřil peníze svých stoupenců a nedodržel daňové zákony.

Dle slov Marka Potoka (odborníka z organizace Southern Poverty Law Center) je Duke v USA v současnosti pokládán za papírového tygra, který nevyvíjí téměř žádnou aktivitu kromě občasných shromáždění. Naslouchá mu jen velmi omezený počet lidí. Jeho reputaci vážně poškodilo uvěznění a část jeho radikálních pravicových kolegů v něj poté, co se dopustil finančních podvodů, ztratila důvěru. Většinu energie nyní věnuje prodeji svých knih, placeným přednáškám ve východní Evropě (má k dispozici byt v Moskvě), ve Švédsku a v Itálii a také milostným aférám. Lance Hill z Tulane University v New Orleansu Dukeovu oslabenou pozici v USA zpochybňuje a domnívá se, že ačkoli je od doby svých politických neúspěchů na okraji dění, vítr do plachet mu může dát nový politický kontext, kdy se střední třída cítí bezmocná či poškozená politikou nového prezidenta Baracka Obamy. To by podle něj mohla být pro Dukea a další pravicové fašisty úrodná půda, neboť se budou snažit svalit vinu za krizi na ty, které nazývají parazitskými třídami: tedy hlavně na ,židovské bankéře'.

Pouze fakta

Vraťme se k Dukeově návštěvě v Čechách. Knihu Moje probuzení v současné době zkoumají protiextremističtí specialisté. Velmi oceněníhodná je skutečnost, že tento nenávistný brak nepřijala největší česká distribuční firma Kosmas. O to více však zaráží, že chybělo málo a Dukeova přednáška by se na akademické půdě Karlovy univerzity uskutečnila. Pozvala ho fakulta sociálních věd na popud jejího studenta, čelného představitele českých neonacistů Filipa Vávry. Z téže fakulty jsme se dozvěděli, že věda se nezabývá morálkou, zná jen fakta. Letmým pohledem na internet je však snadno možné zjistit, že v Dukeově případě, kdy o etice skutečně není možné mluvit, jsou i fakta, která prezentuje, mírně řečeno, zavádějící. Lze se tedy jen dohadovat, zda se v případě zodpovědných pracovníků školy jednalo o totální lhostejnost, či - což by bylo ještě horší - úmysl.

Rektor UK pořádat Dukeovu přednášku na univerzitě zakázal. Navzdory tomu poté jeden z pracovníků fakulty, Mgr. Kryštof Kozák, rozesílal z interního adresáře fakulty informace, že diskuse s D. Dukem se koná na náhradním místě a že studenti fakulty na ni budou mít přednostní vstup.

Zatímco ve Spojených státech naslouchá Dukeovi omezená skupina bílých supremacistů, v Rusku má publikum mezi pravicovými extremisty a nacionalistickými politiky a na Ukrajině na soukromé, antisemitsky orientované škole s vazbami na teroristický stát, v Praze na jeho přednášky zval učitel Univerzity Karlovy, a to i přes odpor svého vlastního rektora a několik dní poté, co se ve Vítkově útočníci pokusili vyvraždit celou romskou rodinu. Argument, že studenti mají právo vyslechnout Dukeův názor, aby se naučili argumentovat, je dosti scestný, protože s názory Dukeova střihu rozumně polemizovat nelze: Jak popírače holocaustu přesvědčovat, že holocaust je skutečnost? Jak rasistovi vysvětlovat, že u lidí nezáleží na barvě pleti? A jaké menšiny by Duke navrhl segregovat v České republice?

Tím, že ho akademický pracovník bere jako člověka, kterému je vlastně dobré naslouchat, jeho názory legitimizuje. A když ho legitimizuje akademický učitel, proč pak vinit obyčejné extremisty?