Cesta malých zázraků

Věříte na zázraky? Asi ne, já taky jen trochu, ale moje pátá cesta do Izraele byla malým zjevením. Do země jsem tentokrát jela se zájezdem Hidden Child, jehož poslání se mi od počátku zamlouvalo. Cílem bylo přiblížit Izrael ukrývaným dětem, které vyrůstaly během války především v křesťanských rodinách, ale o kořeny svých předků se zajímají. Svým způsobem to byl zájezd mimořádný, účastníci chtěli poznávat a vědět; jen pramálo společného měl s turistickými cestami s profesionálním průvodcem. Naši skupinu doprovázel rabín pražské Jeruzalémské synagogy dr. Samuel Abramson, který hovoří nejen plynně česky, ale také hebrejsky, což nám ostatně usnadnilo mnohé situace. Podstatné však bylo, že jsme poznávali Jeruzalém krok za krokem. Bylo to zcela neobvyklé poznávání, protože se k němu vždy pojilo také vysvětlení nejen událostí dávno minulých, ale i současných. Pro účastníky, kteří vědí o judaismu málo, a navíc bez souvislostí, byla vyprávění rabína Abramsona poutavá, srozumitelná, zasvěcená. Jeho výklad, který se nevyhýbal ani citacím z bible, byl prostě působivý. Musím ovšem dodat, že měl také kultivované posluchače, kteří vnímali jeho slova, která vzbuzovala pocit sounáležitosti s touto zemí, s jejím lidem.

Úzkost a vykoupení

Hala vzpomínek v Jad Vašem.

Jedním z vrcholných zážitků byla návštěva nového Muzea historie holocaustu, které je architektonicky odvážným dílem ve tvaru obrovského hranolu, vytesaného přímo do vápencové hory rozprostírající se nad Jeruzalémem. Moše Safdie, duchovní otec tohoto díla, dokázal se svými spolupracovníky velice emotivním způsobem přiblížit celý příběh tragédie evropských Židů ve 20. století. Díky audiovizuálním prostředkům může návštěvník prožít začátky zrůdného nacistického režimu. Krůček po krůčku zjišťuje, jak vznikala první ghetta, první pracovní tábory, pronásledování v jednotlivých zemích, až po vyhlazovací lágry. Znovu prožívá v autentickém podání to, co nejeden z nás zažil na vlastní kůži. Nemůžete zde ani zabloudit, ani před ničím utéci. Cesta je přímá s odbočkami do jednotlivých kójí, kde jsou dokumentární snímky, až do morku kostí pronikají zvuky jedoucích vlaků, údery kol o kolejnice, skřípění brzd, které nikdy nevymizí z paměti těch, kteří v železničních vagonech přijížděli do táborů, ale určitě působí i na ty, kteří tuto dobu znají jen z vyprávění, z knih, z filmů... Každý se emocionálně stává svědkem časů, které jakkoli jsou vzdáleny, neustále ovlivňují myšlení a svědomí světa.

Najednou pak přichází doslova vykoupení: film o vzniku Státu Izrael navozující pocit, že ať žijeme kdekoli, máme domov, svůj stát, svoji zemi. Hranol se uzavírá, vstupujeme do Haly vzpomínek, kterou tvoří ohromná kupole. Shora dolů vidíte jména a fotografie těch, kteří se nevrátili. Díváte se do jejich tváří s naivní touhou, aby sestoupili mezi nás, ale jejich podoba se jen odráží v temném hlubokém jezírku vytesaném do vápence.

Dalším mimořádným zážitkem, který přinesl po prohlídce Jad vašem obrovské zadostiučinění, byla návštěva Weizmannova výzkumného ústavu v Rechovot, který patří k předním světovým výzkumným institucím. Reálná přítomnost, umocněná fakty, je výpovědí o síle židovského národa, který má i po takové tragédii, jakou bylo šoa, obrovský potenciál schopných, nadaných, tvořivých lidí. Naším průvodcem v Rechovot byl imunolog dr. Jakov Abramson, který zde pracuje. V rozlehlém areálu působí v rámci pěti fakult - biologie, biochemie, chemie, fyziky, matematiky a výpočetní techniky - na 2500 vědeckých pracovníků, techniků a studentů. Dosahují tak vynikajících výsledků, že z prodeje svých patentů dokážou ze 30 % financovat provoz ústavu.

U Weizmannů

Vyvrcholením návštěvy byl soukromý dům Chaima Weizmanna, vědce a politika, prvního prezidenta Státu Izrael a rovněž prvního prezidenta ústavu, který v roce 1934 založili manželé Sieffovi; k výročí 75. narozenin Chaima Weizmanna byl ústav po něm pojmenován. Weizmann byl mimořádnou osobností, aktivně pracoval v sionistickém hnutí, ale vynikajících úspěchů dosáhl také jako vědec. Během svého působení v Manchesteru pracoval na metodě získávání strategické látky (acetonu) z obilí a posléze ji poskytl Britům během první světové války. Stal se uznávanou osobností, dveře do britských vládních a společenských kruhů se mu široce otevřely. Této přízně a svého vlivu využil při zrodu Státu Izrael. Do Rehovot přijel jako nezávislý, zámožný muž se záměrem zde trvale žít. Zároveň pověřil německého architekta Ericha Mendelsohna, který uprchl před nacisty do Izraele, stavbou rodinného domu. Jde o nádhernou funkcionalistickou vilu zasazenou do okolního prostředí tak, že je s ním v absolutní harmonii. Uprostřed domu je schodiště v podobě věže, která otevírá výhled do dálky. Přízemí tvoří tři obdélníky, knihovna, obývací pokoj a mezi oběma venkovní obdélník se sloupovím a bazénem. Vilu obklopuje velká zahrada, která má v kontrastu k přímým liniím domu křivolaké pěšinky; mají znázorňovat ztrácení a nacházení směru, stejně jako je tomu v životě... Přímá je pouze jediná cestička, která vede k hrobu manželů Weizmannových; jejich přáním bylo nikdy se nerozloučit s tímto kouskem země. Vila dnes patří Státu Izrael, který o ni pečuje jako o dědictví prvního prezidenta země.

Po zastávce u Mrtvého moře a během pobytu v Ejlatu nám zcela mimo program dopřál rabín Abramson možnost využít přechodu z Izraele do egyptské Taby, abychom mohli vidět alespoň kousek pouště na Sinaji. Je jiná než Judská, jiná než Negev a představa, že tudy vedla cesta našich prapředků, překonala všechna očekávání, která jsme do Cesty solidarity vkládali.