Luže - obec v odlehlé oblasti východních Čech na staré cestě z Heřmanova Městce do Boskovic - vznikla jako kolonizační městečko počátkem 14. století, jako poddanské město se poprvé připomíná roku 1372. Židovské osídlení je tu doloženo již před rokem 1570, židovská obec existovala snad od počátku 17. stol., kdy se objevuje první zmínka o synagoze a o založení hřbitova.
V 80. letech 17. století přešla Luže do majetku jezuitů, kteří se stali vlastníky košumberského panství a v souhlase s požadavky počínajícího státního antisemitismu
se snažili omezovat židovské osídlení a pokoušeli se Židy přimět ke konverzi. V pozdějších dobách je však začali z hmotných zájmů chránit a počet židovských obyvatel Luže stoupal: v roce 1724 bylo v Luži usazeno 24 rodin (118 osob), v r. 1793 již 58 rodin (254 osob).
Západní průčelí synagogy, květen 2003.
Do Židovské čtvrti (zvané Židovna) vede z náměstí ulička, zakončená Židovskými schody, které si své jméno uchovaly dodnes. Osou ghetta byla ulice Židovská (dnes Jeronýmova), která se v dolní části dělí do tří uliček, uzavíraných na noc řetězy. Ghetto se skládalo z 24 většinou přízemních domů (označených židovskými
, tj. římskými čísly), jejichž zvláštností bývaly zvýšené uliční pavláčky budované nejspíše kvůli opakujícím se zátopám, které byly při posledních úpravách domů většinou odstraněny. Před rokem 1990 byl zbořen stavebně významný blok patrových domů severně od synagogy, většina ostatních domků ghetta je však v přestavbách dochována. K veřejným budovám patřila synagoga a roubená škola čp. 182. Počátkem 19. století bývala ve čtvrti též židovská hospoda a mikve v samostatném domku. Obec tehdy byla dosti bohatá, Židé vypravovali vozy se zbožím i na vzdálené trhy v kraji. V první polovině století sídlil v Luži krajský rabín Chrudimského kraje a obec tehdy žila - jak dokládají nálezy ze zdejší genizy - intenzivním náboženským životem. Z té doby asi pochází také pečeť židovské obce se šesticípou hvězdou a nápisem Rabinát v Luži
.
V polovině 19 století žilo v Luži asi 55 židovských rodin (300 osob, přibližně 18 % obyvatel), od té doby však Židů v Luži stále ubývalo - stěhovali se do větších měst. V roce 1880 tu žilo již 142 (9 %), roku 1900 85 (5,2 %) a roku 1930 pouze 32 osob židovského vyznání (2 %). Z Luže bylo 5.12.1942 deportováno 36 zdejších židovských obyvatel do Terezína (transport Cf z Pardubic) a do Osvětimi, z nichž se zřejmě nikdo nevrátil.
Synagoga
První lužská synagoga je připomínána v roce 1612. Nový chrám byl vybudován nejspíše na jejím místě uprostřed židovské čtvrti, pod svahem přírodní terasy, na níž je položeno městské jádro. Došlo k tomu nejspíše kolem roku 1780. S chrámem souvisí po pravé straně přízemní domek šámese, který nesl žid. číslo I. Roku 1798 byla synagoga asi v dobrém stavu, protože ji obec po soudním odhadu nabídla jako záruku na půjčku. Z let 1864 až 1904 se dochovala kniha sedadel, v níž je zapsáno 67 mužských a 51 ženských míst. V této knize se také dočteme o opravě budovy roku 1881. K dalšímu stavebnímu zásahu došlo roku 1935, a jak je patrno z popisu prací, trpěla již tehdy budova podobnými nedostatky jako ještě v nedávné době, zejména vlhnutím zdiva. Tehdy byla v ose hlavní fasády umístěna deska z černého skla s leptaným hebrejským nápisem, připomínajícím opravu chrámu: Budeť to zapsáno pro budoucí potomky a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina.
(Žalm 102,19).
Bohoslužby se v synagoze sloužily do 2. světové války, později byl chrám pronajat a využit jako soukromá sušárna králičích kožek. V roce 1960 MNV doporučil neudržovanou a provlhlou budovu k demolici.
Nejlépe dochovaná
Díky své odlehlé poloze, úbytku souvěrců a tradičnímu životu ušla lužská synagoga jako snad jediná u nás na přelomu 19. a 20. století obvyklé modernizaci a zůstala zachována bez výraznějších stavebních zásahů. Uchovala si původní vnitřní uspořádání - centrální bimu s neobvyklou výmalbou a barokní mříží, vyřezávaný a polychromovaný klasicistní aron ha-kodeš s baldachýnem a dvěma orly po stranách a mnoho dalších součástí původního zařízení - dřevěný parapet ženské galerie se schránkami na modlitební knihy, kamennou nádržku ve tvaru mušle (kijor) u vchodu do předsíně, štukovou výzdobu klenby a pilastrů, kamennou podlahu z opukových desek, pozdější kovové tepané svícny a také lustry i pozůstatky dvou původních barokních oken.
Aron ha-kodeš se svícny, 2003.
Architektonické řešení synagogy nevyniká přílišnou bohatostí, ale spíše kultivovanou uměřeností. Slohově i konstrukčně jde o jednotnou pozdně barokní stavbu z konce 18. století. Její západní průčelí, položené výše než většina okolních přízemních domků, je zdaleka viditelnou dominantou údolí říčky Novohradky. Právě toto průčelí však bylo silně porušeno stavební úpravou z roku 1935. Původní formy hlavic, říms a kladí byly naštěstí zachovány na severním průčelí, které tehdy již opraveno nebylo.
Na východní stěně se nachází pod malým kruhovým okénkem klasicistní vyřezávaná schránka na Tóru se dvěma předsazenými kompozitními sloupy po stranách, zalamujícím se kladím a nástavcem s kartuší, se svatozáří a hebrejským nápisem Keter Tora. Nad kartuší se rozevírá plastický baldachýn, imitující textilní závěs, nad hlavicemi sloupů se zdvihají dvě zlacené plastiky orlů (viz obálka Rch 10/2002). Dveře schránky jsou uzavřeny zachovalými křídly, nad nimiž je umístěn motiv mušle a v cípech dveří rohy hojnosti. Nad svatostánkem byly zavěšeny dvě desky Desatera. Na starých fotografiích je patrná také pozoruhodná štuková výzdoba východní stěny, opakující portálový motiv
svatostánku. Osvětlení tvořilo věčné světlo a další dva lustry spuštěné ze středu klenby, nástěnné svícny na pilastrech na bočních stěnách a dva novější tepané kandelábry před svatostánkem.
Prostor před aronem ha-kodeš zaujímá neobyčejná bima, jedna z mála, které se v Čechách dochovaly dodnes v původní podobě. Její dispozice je dosti neobvyklá a lze říci, že předznamenává změny, k nimž začalo v 19. století všude docházet: netvoří samostatný uzavřený prostor, ale je spojena se zvýšenými stupni před svatostánkem. Zmizelo zvláštní místo pro zděný amud (pult pro kantora) a také pevné místo vyhrazené pro šulchan (pult pro předčítání Tóry).
Na půdě synagogy byla v roce 1995 objevena rozsáhlá neporušená geniza, soustředěná hlavně v jižním svodu klenby a poblíž vstupu na půdu. Sloužila jako úkryt nejrůznějších dokumentů a předmětů od vzniku budovy až do druhé světové války, tedy po více než 160 let. Nalezeny zde byly ale předměty ještě daleko starší, než je původ genizy: tisky ze 16. století, textilie z 17. století, vyhlášky ze synagogy, obecní formuláře, tabulky šiviti, mizrachy, kalendáře, korespondence, vystřihovánky, zbytky starých lulavů, povijany, opony, pláštíky, zvláště arba kanof, řemínky a pouzdra od tefilin, almužnice, svícínky, dětské oblečení, čepeček a boty, i některé předměty denní potřeby.
Synagoga a vstup do lužského ghetta, 2003.
Rekonstrukce
Synagoga zůstala v majetku pražské židovské obce, a proto bylo možno hned po roce 1990 přikročit k záchranným pracím. V roce 1992 bylo provedeno zaměření budovy a stavebně historický průzkum. Nejvážnější poškození představovala zborcená kamenná opěrná zeď (původně 7 m vysoká), která synagogu zavalila do poloviny východního a části severního průčelí a způsobovala trvalé vlhnutí obvodových stěn a degradaci opukového zdiva. Dlouhodobým zatékáním došlo k poškození některých částí krovu a statickému narušení klenby hlavní lodi. Zvýšená vlhkost obvodových zdí prosákla i do interiéru a způsobila uvolnění vnitřních omítek a narušení některých dřevěných prvků, zejména aronu ha-kodeš a podlahy.
Záchranné práce mohly být prováděny pouze v omezeném rozsahu podle dostupných finančních prostředků. Zaměřily se především na odstranění příčin, které dlouhodobé poškození stavby způsobovaly. Nejprve byla odtěžena sesutá půda a postupně byla po částech obnovena opěrná zeď za budovou (dokončena až v roce 2000). Při severní straně stavby byl odstraněn improvizovaný přístavek, který sloužil jako vozovna pro pohřební vůz a zakrýval pohled na severní stěnu chrámu. Dále bylo provedeno statické zajištění budovy stažením kleneb podélnými železobetonovými pasy a ocelovými táhly. Došlo také k celkové sanaci krovu, byly přeloženy keramické tašky na střeše a obnoveny klempířské konstrukce. Opravy se dočkaly i podlahy: byla přeložena a doplněna původní dlažba z opukových dlaždic a podlahy z dřevěných fošen. Před tím bylo odtěženo vlhké podloží nahrazené štěrkem a pískem a byl zřízen podlahový větrací systém podél obvodových stěn s vnějším komínovým odvětráním. Obnoveny byly i vnitřní omítky včetně štukové výzdoby a výmalby interiéru.
Synagoga získala novou fasádu, západní průčelí bylo obnoveno v původní podobě a barevnosti podle výsledků restaurátorského průzkumu (1998): zlatý okr článkoví na bílém základu. Původní pozdně barokní okna budou restaurována a instalována na galerii synagogy, kde budou tvořit součást expozice věnované historii stavby. Pečlivě byly opraveny, repasovány a konzervovány všechny další prvky vybavení stavby - dvoje pozdně empírové vstupní dveře, původní předprseň ženské galerie a dřevěný strop předsíně. Byl restaurován i zděný parapet bimy, přičemž byly objeveny zbytky původní červenožluté polychromie, s motivy Davidovy hvězdy, která byla obnovena. Konzervována byla také kamenná nádrž na vodu - kijor - v předsíni.
Nejdůležitějším restaurátorským zásahem byla obnova barokně-klasicistní schránky na Tóru patrně z počátku 19. století s vyřezávanými ozdobnými prvky - baldachýnem, sloupy s akantovými hlavicemi, paprsky slunce a deskami Desatera, značně poškozenými vlhkostí, dřevokaznými houbami, hmyzem a plísněmi, s několikrát přemalovaným zlacením a stříbřením. Náročná byla rovněž restaurace dochovaných kovových prvků interiéru, dvou vysokých sloupových svícnů, barokní mříže bimy a poškozených lustrů. Nakonec byla podle nalezeného trnu ve vrcholu štítu synagogy nově osazena tepaná Davidova hvězda, jak to bylo u našich synagog obvyklé nejpozději od 17. století.
Od roku 1991, kdy byly zahájeny první práce, byly na obnovu synagogy vynaloženy prostředky v celkové výši 5,2 milionu Kč, z čehož celkem cca 1,9 milionu Kč bylo uhrazeno MK ČR, Okresním úřadem v Chrudimi a Obcí Luže v rámci příspěvků památkové péče. Obnova synagogy není však ještě dokončena.
Současné a budoucí využití
Synagoga v Luži byla poprvé zpřístupněna veřejnosti v rámci Evropského dne židovské kultury v červnu 2002. Letos zde probíhá výstava kostýmů, rekvizit, kulis, scénických návrhů, fotografií a dokumentů z 200 let činnosti ochotnického divadla v Luži, jež pořádá občanské sdružení Jednota divadelních ochotníků Jaroslav
v Luži spolu s Obecním úřadem Luže a za přispění odboru kultury Pardubického kraje (výstava je přístupna do 6. 9. 2003, st 13-18, so 13-18, ne 10-12, 13-18 hod.). V příštím roce by měl být v synagoze zaveden elektronický zabezpečovací systém a instalována stálá expozice, věnovaná historii lužské židovské obce, nálezům ze zdejší genizy a židovským památkám regionu (Vysoké Mýto, Polička, Litomyšl aj.). Koncem května 2003 byla uzavřena smlouva mezi ŽOP a Obcí Luže o využití synagogy. V budoucnosti by budova měla sloužit jako víceúčelový kulturní prostor s možností příležitostných výstav, komorních koncertů, přednášek a společenských setkání.