Rok po 1. konferenci OBSE o antisemitismu (Vídeň, 2003) se koncem dubna sešli na obdobné konferenci v Berlíně zástupci 55 zemí OBSE: tedy všech zemí Evropy a bývalého SSSR, dále Spojených států a Kanady. Přítomni byli reprezentanti asi 200 nevládních organizací (včetně židovských) a pozorovatelé z arabských zemí a Izraele. Konferenci zahájil německý spolkový prezident Johannes Rau, který mj. prohlásil, že nikdo nesmí zavírat oči před rasismem, projevy nepřátelství vůči cizincům a antisemitismem. Ministr zahraničí SRN Joschka Fischer zdůraznil zvláštní postavení Německa a Berlína (nedaleko od místa, kde se sešli delegáti konference, bylo před 72 lety rozhodnuto o vyhlazení evropských Židů). Podle Fischera každý projev antisemitismu neohrožuje jen přímo židovské spoluobčany evropských zemí, ale je i útokem na celou otevřenou demokratickou společnost v Evropě.
Na konferenci vystoupili za jednotlivé země ministři zahraničí nebo jejich náměstci. Pozornost poutala přítomnost amerického státního tajemníka Colina Powella, irského ministra zahraničí Briana Cowena (Irsko předsedalo EU), španělského ministra zahraničí Miguela Moratinose (známého angažovaností v problematice Blízkého východu), Dimitri Rupela (Slovinsko) a bulharského ministra zahraničí Solomona Passyho (Bulharsko konferenci připravilo a ministr, sefardský Žid, jí předsedal). Šéfové delegací přednesli většinou zprávu o tom, jak se jejich země vypořádávají s danou problematikou. Za ČR vystoupil náměstek ministra zahraničí Jan Winkler, který též přečetl krátký pozdravný dopis od Václava Havla.
Kolektivní Žid
Velkou pozornost vyvolaly úvodní projevy čtyř významných osobností židovského světa. Elieho Wiesela, Simone Veilové, Paula Spiegela a Maxe Jacobsona. Wiesel po 2. světové válce věřil, že se bude každý přeživší Žid cítit bezpečný a vítaný. Téměř 60 let po skončení války jsme svědky toho, že Židé jsou v některých zemích vyzýváni, aby nenosili kipu a neupozorňovali na sebe. Opět se bojí a jsou nenáviděni. Antisemitismus musí být odhalován, odmítnut a postaven mimo zákon. S. Veilová připomněla, že francouzská židovská diaspora je vystavena vlně antisemitismu. Současná situace ve Francii ale není srovnatelná s tou před 2. světovou válkou - francouzský stát Židy chrání, Židé jsou zde doma a důvěřují státu, který přijal opatření k potírání antisemitismu. Ten ztratil ve Francii tradiční kořeny a jeho nynější atak pramení z toho, že další diaspora v zemi je muslimská. Židé ve Francii přirozeně a bezpodmínečně podporují izraelskou politiku, naopak muslimové v zemi se identifikují s bojem Palestinců. Podle Veilové je zapotřebí co největší bdělosti vůči růstu antisemitismu, ale zároveň není možné napadat muslimskou menšinu. P. Spiegel, prezident Ústřední rady Židů v Německu přivítal fakt, že se o rostoucím antisemitismu v Evropě začalo diskutovat. Varoval před rozlišováním méně nebo více nebezpečných forem tohoto jevu, před antisemitismem zprava i zleva, před antisemitsky motivovanou kritikou Izraele. Závěrem připomněl, že rozšířením EU přibude nová konfrontace, a to s tradičním antisemitismem řady východoevropských zemí. Bývalý finský ministr zahraničních věcí M. Jacobson poukázal na rozdíl situace v Evropě před 2. světovou válkou a nyní. Tehdy hrál větší roli nábožensky motivovaný antisemitismus, dnes jsou navíc Židé schopni se bránit se zbraní v ruce. Kritika politiky premiéra Šarona není antisemitismem, je kritizován rovněž doma a v Evropě i Americe mnoho prominentních Židů odsuzuje jeho strategii. Někteří (nežidovští) kritici však zastávají antisionismus a zpochybňují právo Izraele na existenci. V 60. a 70. letech evropská radikální levice považovala antisionismus za součást antikolonialismu. Antisionismus splýval s antiamerikanismem a někdy tyto názory přetrvávají. Antiizraelský pohled převažuje ve většině evropských zemí. Militantní antisemitismus přinášejí do západní Evropy muslimští emigranti, přívrženci Hamásu hlásají zničení Izraele a věří v pravost Protokolů sionských mudrců. Západní Evropa a USA jsou, pokud jde o politiku vůči Izraeli, rozděleny: Spojené státy vidí v Izraeli cenného spojence ve válce proti terorismu a sdílí Šaronův názor, že současná palestinská reprezentace není schopna vyjednat s Izraelem mír. A Židé v Evropě se nacházejí mezi těmito dvěma mocnostmi.
Jednání konference pokračovalo ve čtyřech sekcích a jejich dílnách; každé jednání sekce končilo všeobecnou diskusí. Témata se týkala legislativních a institucionálních mechanismů a vládních akcí (včetně aplikace zákonů), role vlád a občanské společnosti při podpoře tolerance, role školství a médií. V sekcích zazněly např. projevy Edgara Bronfmana (prezidenta Světového židovského kongresu), Edwarda Kocha (bývalého starosty New Yorku) či prof. Jehudy Bauera z Hebrejské univerzity, který si několikrát vzal slovo. Podle jeho názoru je západoevropský svět v krizi, získávají tu půdu extrémní radikální elementy, populace stárne, společnost se stává závislou na imigrantech - ti přicházejí z muslimských zemí a přinášejí antisemitismus. Západoevropská společnost (na rozdíl od USA) tyto imigranty nedokáže absorbovat. J. Bauer vyzval k organizování nepolitických, vědeckých seminářů, na kterých by se tyto skutečnosti analyzovaly. Analýzy by se měly předávat politikům. V jiném svém vystoupení se Bauer věnoval příčinám současného antisemitismu v západní Evropě. Z větší části jde o antisemitismus muslimských komunit, jehož rozbuškou je izraelsko-palestinský konflikt. Židé v Evropě jsou identifikováni s činy izraelské vlády a Izrael se stává kolektivním Židem
, je delegitimizován, útočí se na něho nenávistným jazykem, a to vše otravuje atmosféru pro Židy.
Závěr konference přinesl mj. vystoupení izraelského ministra pro otázky Jeruzaléma N. Šaranského, který prohlásil, že Izrael je plně demokratickým státem a jako takový může být samozřejmě kritizován.
Bulharský ministr zahraničí S. Passy poděkoval svému německému kolegovi za úsilí věnované evropsko-židovskému dialogu a předal mu žlutou hvězdu, kterou museli bulharští Židé (nevydaní nacistům) nosit na oděvu. Ministr J. Fischer pak v závěrečném projevu řekl, že Evropská unie míní boj proti antisemitismu vážně a udělá vše pro to, aby byly jeho projevy odhalovány a stíhány.
Berlínská deklarace
Zástupci 55 zemí pak přijali tzv. berlínskou deklaraci, v níž se zavazují, že budou ve svých zemích vytvářet prostředí bez antisemitských výstřelků, násilí a diskriminace. Budou podporovat výukové programy pro boj s antisemitismem a programy osvětlující, jak došlo k holocaustu. Budou bojovat proti rasistické, xenofobní a antisemitské propagandě v médiích, podporovat mezinárodní a nevládní organizace, monitorovat antisemitské zločiny a předávat je úřadům OBSE a spolupracovat s parlamentním shromážděním OBSE.
Delegáti konference byli hosty Gerharda Schrödera ve spolkovém kancléřství, kde je pozdravil i izraelský prezident Moše Kacav dlící na státní návštěvě ve Spolkové republice.
Berlínská konference se může stát důležitým mezníkem v boji se staletou chorobou evropské společnosti, dnes navíc infikovanou islámským antijudaismem, antisemitismem a antisionismem - budou-li splněny alespoň některé body přijaté deklarace. Příští zasedání zemí OBSE na toto téma se má uskutečnit v roce 2005 ve španělské Córdobě.