Před časem se objevila v tisku zpráva, že dne 16. ledna 2003 zemřel ve věku 79 let ve Spojených státech (Yarmouth, Maine) Alfred Kantor, autor pozoruhodného kresleného deníku, v němž zachytil svůj život od prosince 1941 do května 1945.
Alfred Kantor (přátelé a spoluvězni mu říkali Fredy) se narodil 7. 11. 1923 v Praze. Před tím, než byl deportován do koncentračních táborů, studoval v Praze reklamní školu a své malířské nadání a mimořádnou fotografickou paměť osvědčil i v táborech, kterými prošel. Počátkem prosince 1941, ve svých osmnácti letech, byl deportován do Terezína, kde prožil dva roky. Pak přišla Osvětim-Birkenau, kde byl vězněn až do července 1944, kdy byl převezen do Schwarzheide, pobočného tábora Sachsenhausenu. Všude kreslil - na stovkách kreseb svého deníku zachytil každodenní realitu ghetta a táborů.
Jen stěží jsem dokázal pochopit ty strašlivé kontrasty,
napsal Kantor později o pobytu v Terezíně. Jeden večer nádherný kabaret ve sklepě; druhý - transport odjíždějící z nádraží. Začal jsem cítit potřebu zaznamenávat tyto bizarní scény a brzy jsem už soustavně kreslil všechno, co jsem viděl. Nechtěl jsem ani tak malovat své vlastní zážitky, spíš zachytit to neuvěřitelné místo, abych jeho části mohl ukázat světu, až budu jednou na svobodě.
V Osvětimi mohl kreslit jen s velkými obtížemi, ale ani tam nepřestal. Kreslení vycházelo z pudu sebezáchovy... Když jsem přijal úlohu pozorovatele, mohl jsem se aspoň na pár okamžiků odpoutat od toho, co se dělo v Osvětimi, a zachovat si zbytky zdravého rozumu.
Kresby z Terezína svěřil před odchodem do Osvětimi příteli, který je dokázal uchránit a po válce je autorovi vrátil. Většinu náčrtků z Osvětimi a Schwarzheide musel zničit. V létě 1945, během pouhých dvou měsíců, namaloval obrázky znovu. Rekonstruoval je díky svému terezínskému deníku i svým vzpomínkám a sestavil z nich originální knihu pamětí ve 127 obrazech, přičemž každý obrázek doprovodil stručným komentářem v angličtině. Kresby odvezl s sebou do USA, kam ještě v témže roce emigroval. Knižně byly ilustrace s autorovým úvodem vydány až v r. 1971 pod názvem The Book of Alfred Kantor v USA, později vyšly také v Německu.
Kantorova kniha zaujme bezprostředním prožitkem, který vyzařuje z jeho kreseb. Autor zachytil všechny rozhodující momenty, kterými deportovaní prošli a které vlastně na žádných jiných kresbách či fotografiích nenajdete. Zachytil ale také množství detailů, kterých si mohl všimnout jenom mladý chlapec jeho věku. Právě ty dávají jeho kresbám mimořádnou živost a přesvědčivost: ukazují stísněnou atmosféru, hlad, zimu, tu trochu naděje na normální život v terezínském ghettu i beznaděj a smrt v Birkenau, krutost a bezmoc v malém táboře Schwarzheide, pochod smrti ze Schwarzheide a nakonec neuvěřitelný návrat lidských trosek, které pochod přežily - do Terezína. Knihu věnoval těm, kteří zemřeli ve Schwarzheide
.
Alfred Kantor žil dlouho v New Yorku, v roce 1980 se přestěhoval do Maine. Zde byl známý svými obrazy místní krajiny. Po pádu komunismu navštívil rodnou zem a jeho dílo mohlo být představeno i tam, kde začalo vznikat. V průběhu devadesátých letech byla pak v Terezíně dvakrát instalována výstava z Kantorovy knihy; v současné době se uvažuje o tom, že by na jeho památku mohla být načas obnovena.