Narodil se v roce 1918 v ruském Sevastopolu, studoval ješivu v běloruském Vilnjusu a později sochařství. Připojil se k sionistickému hnutí Ha-šomer Hacair, ve kterém byl velice aktivní.
Po okupaci Vilniusu nacisty začal formovat ve městě a později v židovském ghettu
podzemní hnutí. Jeho výrok: Hitler chce zničit všechny evropské Židy a Židé z Litvy byli vybráni jako první. Nebudeme
čekat na porážku jako ovce. ANO, jsme slabí a bezbranní, ale jediná odpověď vrahům je odpor!
byl součástí manifestu
vydaného 31. prosince 1941 a reagoval na masové vraždění Židů z okolí. Zároveň to byl první pokus formovat protinacistický
odboj v židovském ghettu.
Abba Kovner ve Vilnjusu po obsazení města Rudou armádou, 1944. (Foto: USHMM Photo Archives, courtesy of Vitka Kempner Kovner)
Od ledna 1942 vedl nově zformovanou skupinu bojovníků Fareynegte Partizaner Organizatsye – Spojená partyzánská organiizace (FPO). Při posledních deportacích z ghetta v září 1943 vedl útěk partyzánů z ghetta. Stal se velitelem jedné z partyzánských jednotek a bojoval v jejích řadách do konce války.
V roce 1945 odešel do Palestiny a později zde založil kibuc Ein Ha-choreš. Je autorem básnických sbírek i próz, ve kterých reflektoval své zkušenosti z války a za které dostal řadu literárních cen. Aktivně jako svědek vystupoval u soudu s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě. Zemřel v roce 1988.