V říjnu 1935 byla otevřena Poradna pro volbu povolání při Sociálním ústavu Židovských náboženských obcí Velké Prahy. Vědecky byla přičleněna k Ústřednímu
psychotechnickému ústavu Masarykovy akademie práce a byla určena pro židovské děti, které se rozhodovaly, co budou
dělat po škole, tj. pro maturanty a žáky kvarty na gymnáziích, pro žáky 5. tříd obecných škol a pro žáky 3.
nebo 4. třídy měšťanské školy. Poradna, kterou mělo ročně navštívit až 600 mladých lidí, se chtěla zaměřovat
na problémy, které vznikly z historického rozložení povolání mezi židovským obyvatelstvem, a na rozpoznání předpokladů
pro nejrůznější povolání.
Zároveň soustřeďovala informace o všech odborných školách v Československu, možnostech studia v zahraničí, stejně
tak i o učebních místech. Děti zde podstupovaly zkoušku schopností, jejíž výsledek jim měl pomoci při výběru
vhodného povolání či školy.
Děti ve věku 10 a 14 let se zde měly dočkat pomoci při výběru školy, která by nejlépe odpovídala jejich schopnostem,
a zjistit, jestli mají ve studiu pokračovat či jít do učení. Stejné pomoci se zde dostávalo i čerstvým absolventům.
Zároveň poradna podávala pomocnou ruku těm mladistvým, kteří se rozhodli vystěhovat se do Palestiny s výběrem vhodného
povolání pro tamní život. Registrace potencionálních zájemců byla prováděna na půdách jejich škol, ale přihlásit
se mohli i ti, kteří již školu opustili, ale dosud nenašli zaměstnání. Propagace se orientovala také na rodiče,
kteří nevěděli, co s dítětem po absolvování příslušného stupně vzdělání.
Psychotechnická zkouška, lékařská prohlídka i porada byla zpoplatněna, ale mohlo dojít ke snížení nebo odpuštění
poplatku v závislosti na majetnosti uchazeče. Bezplatně se pak zprostředkovávalo učňovské místo. Poradna akcentovala
židovská specifika při výběru povolání a bojovala za to, aby mladí Židé nechodili studovat pouze medicínu a práva.
Organizací poradny byl pověřen Willy Schönfeld, který měl již s řízením poradny pro volbu povolání zkušenosti. Ke zřízení
poradny píše Schönfeld toto:
Zřízení židovské porady pro volbu povolání naprosto neznamená nějaké umělé 'isolování'. Naopak, má usnadniti,
aby se mladí židovští lidé včlenili do hospodářského celku, aniž by se při tom pustily se zřetele specificky židovské
problémy volby povolání. Nejdůležitější z těchto problémů vyplývá již z rozvrstvení židovského obyvatelstva
co do povolání.
1
Schönfeld poukazuje na problémy, které vyvolává nerovnoměrný výběr povolání, kdy jsou jednotlivá zaměstnání
přeplněna a akademicky vzdělaní lidé nemohou najít jiné povolání, dojde-li ke společenským změnám, jako tomu
bylo v téže době v sousedním Německu. Schönfeld doslova píše:
Že takové poměry mohou vésti ke katastrofě, dokazuje nejlépe příklad Německa, kde se židovská mládež, takřka
již tradičně, věnovala výhradně obchodu, peněžnictví a svobodným povoláním. Právě tato svobodná povolání,
jimž židé v Německu při volbě povolání dávali nepoměrně vždy přednost, byla postižena převratem v Německu
nejtíže a nejdůkladněji. Budoucnost desetitisíců židovských akademiků je doslovně zničena, poněvadž jejich jednostranné
vzdělání nepřipouští, aby převrstvili. Činí se nyní pokusy, aby se zachránila aspoň mládež před stejným osudem
tím, že se uplatňuje vliv na volbu produktivních povolání.
2 Poradna částečně reaguje i na hospodářskou krizi,
během níž byl více potřeba promyšlený výběr povolání.
Důraz klade na osvětu a seznámení mládeže s jinými atraktivními obory. Poradna nechce bojovat proti vysokoškolskému
vzdělání, ale proti tomu, aby chodili studovat ti, u nichž je vysokoškolské studium podníceno pouze falešnou ctižádostí
rodičů
. Při doporučování se bere ohled také na sociální situaci, prostředí a zdravotní stav zájemce. Zaměstnanec
poradny měl zároveň mít přehled o vyhlídkách a budoucnosti jednotlivých povolání, aby pomohl dítěti zabezpečit
zaměstnání i po skončení studia. Poradnu vyhledávali i lidé, kteří se již v dospělém věku rozhodli změnit své
dosavadní povolání. Byla také zřízena židovská zprostředkovatelna práce, která našla svůj předobraz ve Vídni.3
Willy Schönfeld existenci poradny obhajuje tím, že Židé jako národ mají odlišné potřeby a odlišné zkušenosti,
což se odráží v jejich postoji k jednotlivým povoláním, pro některé z nich pak mají přirozené předpoklady. Nežidovská
poradna by tyto předpoklady neodhalila. Zároveň má ale pomoci židovskému národu
opustit vyjeté koleje, po kterých
směřuje vlastní setrvačností. Tato cesta podle jeho slov však nepovede k dobrému konci a tak je třeba hledat nové
možnosti. Od března 1936 do listopadu 1937 vyhledalo poradnu více jak 1000 rodin. Poradna sloužila pouze jako poradní
instituce, nevyplácela žádné podpory.4
Psychotechnické vyšetření mohlo také pomoci při hachšara a poradit s volbou povolání při vystěhování se do Palestiny.
Rodičům pak mohla poradna pomoci dokonce i v otázkách výchovy.
Ještě v červnu roku 1938 Marieta Karpeová píše ve svém článku pro List židovské ženy
o tom, že si mládež spíše
vybírá akademická povolání a agituje za to, aby si děti vybíraly taková povolání, jimiž se budou moci živit i
v zahraničí, a hlavně aby se učily cizí jazyky.5
Poradna byla součástí sociální péče, kterou poskytoval Sociální ústav židovských obcí Velké Prahy. Ve školním roce 1936/37 poradna projednala 433 případů
mladistvých a 120 případů dospělých. Bylo provedeno přes 700 zkoušek a informace byly uděleny v téměř 1500 případech.
V posledních měsících zájem o poradnu neobyčejně stoupá. Sociální ústav byl také mnohými venkovskými obcemi
požádán, aby provedl zkoušky a porady v těchto obcích.
6 Píše se v květnu 1938 v souvislosti se sociální péčí
o chudé a uprchlíky.
Ve školním roce 1938/39 se psychotechnické zkoušky zúčastnil i Hanuš (Jan) Klimpl, tehdejší žák 5. třídy židovské obecné školy v Praze a
na stránkách časopisu Jaldut otiskli jeho svědectví o průběhu zkoušky:
Psychotechnická zkouška
Po prázdninách mám choditi do gymnasia. Jsem již přihlášen. Všichni, kdo chtějí chodit do gymnasia, musí složit
psychotechnickou zkoušku.
7
Dostal jsem prostřednictvím školy pozvání ke zkoušce. Tam byla udána doba, kdy se mám ke zkoušce dostaviti, i místo
zkoušky, totiž malý sál Ústřední městské knihovny na Mariánském náměstí.
Zkouška sama byla rozdělena na dva půldny. Zkoušeli nás dva páni a jedna slečna. Bylo nás tam asi 50 dětí. Od nás
ze školy tam bylo 8 žáků. Jeden pán, který byl asi ředitelem ústavu, k nám velmi vtipně promluvil. Uklidnil nás,
a tak z nás ihned spadl všechen strach a šli jsem vesele do práce. Měli jsme celkem asi 20 příkladů, z nichž bylo
5 příkladů početních, většina ostatních byly příklady pro náš důvtip. Byly to velmi jednoduché úkoly, ale na
jejich vypracování měli jsme jen krátkou dobu.
Psychotechnická zkouška se konala povinně letos poprvé. Bez vysvědčení, že jsem zkoušku úspěšně vykonal, nebyl
bych připuštěn k přijímací zkoušce. Doufám, že jsem všechny otázky správně zodpověděl.
Po roce 1939 přešla poradna pod Židovskou obec a sloužila při přeškolovacích kurzech. Willy Schönfeld vybíral
nejen účastníky jednotlivých kurzů, ale také pro ně volil patřičný kurz podle jejich schopností a na základě
psychotechnických zkoušek.
Tisk
