Od srpna 1939 byly vydávány ve většině obvodů protektorátu vyhlášky upravující styk nežidovského a židovského obyvatelstva ve veřejném životě, jejichž součástí bylo v mnohých případech nařízení o označování židovských podniků. Nápisem „Židovský obchod (podnik)“/„Jüdische Geschäft (Unternehmung)“ měly být označeny všechny obchody, jejichž majitelem nebo provozovatelem je Žid. V některých městech však byla tato vyhláška vydána samostatně (např. Kutná Hora, Nové Benátky, Ledeč nad Sázavou, Milevsko), někdy s uváděným důvodem: „vzhledem ke zvýšenému ruchu německého vojska, policie atd., jimž nejsou známi majitelé arijských obchodů a příležitostně z neznalosti nakupují u židovských obchodníků“ (Nové Benátky).
V srpnu 1940 vyšel například v deníku Venkov článek, který obsahoval stížnosti na označování židovských obchodů, které je někde prováděno nedostatečně: „Nejčatěji je nápis, označující obchod za židovský, proveden tak nedbale, že není z dálky patrno, o jaký obchod se vlastně jedná.“. V září 1940 vydalo ministerstvo vnitra pokyn ke sjednocení vyhlášek týkajících se označování židovských obchodů a k provedení kontroly provedeného označení v jednotlivých okresech. Zároveň bylo upřesněno, že povinnost označování se týká i těch podniků, u nichž se aktuálně projednává „prodej“ (převod do rukou arijského správce), podniky, které již jsou pod správce převedeny, označeny být nemusí.
Tisk
