Vláda Protektorátu Čechy a Morava vydala již 21. března 1939 nařízení, ve kterém umožňovala příslušným ministerstvům ustanovit v případech, kdy to „vyžadoval veřejný zájem“, v podnicích důvěrníka nebo, byl-li podnik zvláště významný, vnuceného správce.
V tomto zákoně nebylo výslovně uvedeno, že by měl postihovat židovské podniky. Prováděcí výnos ministerstva obchodu k tomuto nařízení však už ve svých pokynech uvádí jako jedno z možných kritérií, podle kterých mají být podniky vhodné pro správu vybírány, takové závody, „jejichž držitel jest původu neárijského“. Pověřené místní úřady měly provést do stanoveného data průzkum svého obvodu a na základě vyplněných dotazníků připravit přehled podniků, u nichž „ustanovení důvěrníka nebo vnuceného správce mohlo přijíti v úvahu“. Dotazník byl součástí vyhlášky.