Již od března 1939 bylo Židům znemožňováno volně nakládat a používat své vlastní finanční prostředky. Na základě oběžníku ministerstva financí upravujícího některá opatření k ochraně měny byla přikázána uzávěra bezpečnostních schránek a Židům zablokovány výběry z účtů nad 1500 korun týdně. V listopadu 1939 byla vyhláškou ministerstva financí ustanovena povinnost poukazovat židovským majitelům nemovitostí a pozemků platby za nájemné na vázaná konta. S takovým kontem bylo možné nakládat jen s povolením okresního finančního ředitelství příslušného podle bydliště.
Od 23. ledna 1940 nesměli Židé svobodně nakládat se svými vlastními penězi - jejich bankovní konta byla prohlášena za tzv. vázaná a byla jim určena týdenní částka, kterou mohli maximálně vybírat: 1500 korun pro celou rodinu. Ministerstvo financí určilo devizní banky, které tato konta měly vést, patřily k nim také všechny spořitelny a většina okresních záložen. Ostatní banky, které vedly před vydáním vyhlášky konta Židů, je měly vést do jejich likvidace, ale nesměly na ně přijímat vklady a také neměly zakládat nové účty pro židovské klienty.
Na vázané konto pak přicházely veškeré peníze, které majitel dostával - ze zaměstnání, sociální dávky nebo důchod. Podle vyhlášky z března 1940 se účinnost opatření o vázaných kontech vztahuje nadále také na osoby nežidovského původu žijící v manželství ze Židem.
Tisk
