Jednou z hlavních oblastí, do kterých zasáhl nacistický režim nastolený po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, byl majetek židovských obyvatel země. Záhy po okupaci bylo vydáno vládní nařízení o správě hospodářských podniků a dozoru nad nimi, který určeným ministerstvům dával pravomoc ustanovit důvěrníka nebo vnuceného správce u podniků, u nichž to vyžadoval veřejný zájem
. Během března byla také vydána nařízení civilní správy na Moravě a v Čechách, která zakazovala zcizování židovského majetku
, tedy jeho prodej, nákup a další operace.
Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939
Většinu těchto úředních příkazů shrnulo Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku, které 21. června 1939 ustanovilo, že Židé nesmí bez povolení nakládat se svým majetkem a musí podat přehled o svých cennostech, a určoval, který podnik bude považován za židovský. Zároveň v něm byla poprvé v Protektorátu Čechy a Morava uveřejněna kritéria, podle kterých byl určován židovský původ. V následujících měsících vydal k tomuto zákonu říšský protektor 9 prováděcích nařízení, která jednotlivé body zákona rozváděla, upravovala a měnila. Například třetí prováděcí výnos umožňoval prodej cenností ze zlata, platiny, stříbra, drahých kamenů a perel, avšak pouze vyhrazené obchodní společnosti Hadega, pátý prováděcí výnos určoval kromě jiného výjimky z cenností, které jmenovitě uváděl říšský protektor ve zvláštní vyhlášce vydané 2. března 1940. Osmý prováděcí výnos nařizoval Židům, židovským podnikům a sdružením přihlásit cenné papíry, které měly ve vlastnictví. Poslední devátý výnos byl vydán 21. října 1940 a určoval, že ve zvláště odůvodněných případech mohou Židé dostat výjimku a koupit nebo najmout pozemky nebo hospodářské podniky.
Tisk
