Samotnému zákazu vstupu do dopravních prostředků předcházel bojkot pražské hromadné dopravy dne 30. září 1939. Byla to akce organizovaná domácím odbojem, který si tak připomínal výročí Mnichovské dohody. Následující den to ale protektorátní rozhlas označil za protest Pražanů proti používání MHD Židy. Že se jedná o propagandu ze strany Němců, se lidé dozvěděli o pár dní později z exilového londýnského vysílání na vlnách BBC. První nařízení směřující k vyřazení Židovského obyvatelstva vyšlo dne 12. září 1940. Bylo stanoveno, že Židé mohou jezdit jen v posledním vlečném vozu elektrických drah.
O rok později dne 21. října 1941 již Židé nesměli stát ani na plošinách vlečných vozů se středním vstupem, nýbrž pouze v zadním oddělení vozu. Od této chvíle směli osoby židovského původu do tramvají, autobusů a trolejbusů nastupovat jen jako poslední. Při přeplnění dopravního prostředku byli pak z dopravy vyloučeni jako první. Sedět měli Židé povoleno jen tehdy, není-li sedadel zapotřebí pro ostatní árijské cestující. Co se týče předplatných a zlevněných zpátečních lístků, bylo Židům povoleno používat je jen tehdy, pokud jeli do zaměstnání. Židovské cestovní průkazy musely obsahovat potvrzení od zaměstnavatele a musely být označeny písmenem J
.
Vyvrcholení diskriminace v přepravních prostředcích přinesl rok 1942. Nejprve došlo k omezení komunikace mezi zaměstnanci elektrického podniku a židovskými cestujícími (16. března 1942). V podstatě to znamenalo, že ten ze zaměstnanců, který komunikoval s cestujícím židovského původu nad rámec svých služebních povinností, byl okamžitě propuštěn a to bez jakéhokoli disciplinárního řízení. O necelé dva měsíce později dne 8. května 1942 mohli přepravci při přeplnění dopravního prostředku vyzvat židovské cestující k vystoupení z přepravního vozidla. Od 27. října 1942 nesměli Židé používat tramvaje na kratší vzdálenosti, přičemž na delší vzdálenosti mohli být přepravováni jen s průkazem zaměstnavatele, jehož platnost musela být potvrzována každý měsíc. Ti, kteří podobné potvrzení neměli možnost dostat, byli nuceni chodit pouze pěšky (a to jen těmi místy, která jim byla přístupná). Zároveň bylo všem Židům zakázáno používat městskou hromadnou dopravu v sobotu po třetí hodině odpolední, v neděli a o svátcích.
Tisk
