Za účelem dalšího omezování styku nežidovského obyvatelstva se židovským bylo Židům zakázáno volně nakupovat potraviny a byly pro ně vymezeny určité hodiny, během nichž mohli své nákupy v arijských obchodech obstarat. Od července 1940 byla tato doba stanovena na dopoledne a poledne, například v Praze od 11 do 13 hodin, a odpoledne od 15 do 16.30. V každém obvodě byly hodiny určeny podle místních podmínek a podle požadavků a dohod obchodníků s úřady. Podle požadavku ministerstva vnitra však neměly být stanovovány na časné ráno, kdy by židovští zákazníci měli možnost nakoupit čerstvě dodané zboží. Každý obchod pak měl povinnost vyvěsit u svého vchodu tabulku s určenými hodinami pro Židy a zákazem vstupu Židům mimo ně.
V některých městech a obvodech, například v Přelouči, Brandýse nad Labem, Litomyšli byla stanovena nákupní doba přísněji, na pouhou jednu hodinu dopoledne a jednu hodinu odpoledne, v Kolíně pak pouze od 10 do 11 hodin ve všední dny.
Od konce ledna 1941 byla nákupní doba pro Židy všeobecně omezena pouze na odpolední dvě hodiny s možností úpravy podle místních poměrů.
V lednu 1941 upřesnilo ministerstvo vnitra na základě dotazu z Českých Budějovic, že omezená nákupní doba se vztahuje také na židovské zaměstnance Arijců nakupujících pro své zaměstnavatele a současně také na nákupy Židů na trzích. Od 10. února 1941 se výnosem ministerstva vnitra omezená nákupní doba vztahovala nejen na židovské obyvatele Protektorátu, ale také na jejich arijské zaměstnance.
Tisk
