Ve 23 hodin 8. května 1945 vstoupila v platnost kapitulace Německa podepsána vrchním genrálem Jodlem a druhá světová válka oficiálně zkončila. Zanechala za sebou obrovské lidské a materiální škody. V jejím průběhu bylo ze strany nacistického Německa a jeho pomahačů zavražděno na 6 miliónu Židů, statisíce Romů, psychicky nemocných, duševně nebo tělesně hendikepovaných , homosexuálů a dalších skupin, které nacisté považovali za méněcenné. V nacistických koncentračních táborech a na popravištích zahynuly také milióny Rusů, Poláků a příslušníků dalších národů.
S prvním mírovým dnem však zdaleka utrpení bývalých vězňů koncentračních táborů nekončilo. Mnoho z nich umíralo na následky mučení a vysílením ještě po osvobození. Stávalo se například, že vězňové nesnesli normální stravu, kterou jim osvoboditelé rozdali. Mnoho obětí si vyžádaly epidemie - především tyfus, které řádily ve většině osvobozených táborů.
Odhaduje se, že v okamžiku konce války se v Evropě nacházelo kolem 8 miliónů lidí, které válka připravila o domov. Ještě na konci roku 1945 zbylo v táborech tzv. displaced persons (DP, přibližně: „lidé bez domova“) zhruba 2 milióny lidí. Mezi těmito displaced persons bylo zhruba 200 tisíc Židů, kteří se dožili osvobození v nacistických koncentračních táborech. Většina z nich ztratila převážnou část své rodiny a nechtěla se vrátit do svého předchozího bydliště. Mnoho z nich usilovalo o emigraci do Palestiny, která však kvůli restriktivní imigrační politice Velké Británie narážela na mnohá úskalí. Tito lidé proto nezřídka ještě léta po skončení války museli žít pod vojenským dozorem v DP-táborech. Teprve postupně mohli odcházet a založit nový domov: většinou v Palestině, Spojených státech či západní Evropě.
Ani tím však jejich utrpení nekončilo. Nesli v sobě psychické následky prožitého utrpení, ponížení a často se nikdy nevyrovnali se ztrátou svých blízkých. Mnoho z nich trpělo iracionálními pocity viny, že právě oni přežili. Vyrovnání se s dědictvím holocaustu jim neusnadňovaly poválečné společnosti (včetně izraelské), které často ukazovaly nezájem o osudy těchto obětí a o dějiny holocaustu.
Počet obětí holocaustu je obrovský - hovoříme-li však o 6 miliónech zavražděných, neměli bychom nikdy zapomínat, že se jednalo o 6 miliónu jednotlivých mužů, žen a dětí, z nichž každý měl vlastní tvář, zvyky, názory a samozřejmě právo na život. A i proto vznikl tento webový portál, aby připomínal tyto jednotlivé osudy.
Tisk
