Nacistická perzekuce osob označených za „cikány a cikánské míšence“ se v Protektorátu Čechy a Morava dotkla většiny tam žijících Romů a Sintů. Protektorátní vláda postupně přijala všechna „proticikánská“ nařízení, která byla během třicátých let realizována v nacistickém Německu. Romové byli nuceni se usadit a byli pod stálým policejním dohledem. Od poloviny 1942 byla nacisty uskutečňována otevřeně rasistická politika. V létě 1942 byl přijat výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu a proveden soupis „cikánů a cikánských míšenců“, na základě něhož byla asi třetina osob označených za „cikány“ uvězněna v nově vytvořených „cikánských táborech“ v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. V době jejich existence od léta 1942 do léta 1943 v nich bylo uvězněno zhruba 2 700 mužů, žen a dětí, z nichž téměř 540 tam kvůli katastrofálním životním podmínkám zahynulo.
Závěrečnou fází pak byl výnos vůdce SS Heinricha Himmlera z prosince 1942, který stanovil pro všechny „cikány a cikánské míšence“ z Říše a jí podřízených území internaci ve vyhlazovacím KT Auschwitz-Birkenau. A tak bylo dalších 4 500 protektorátních „cikánů a cikánských míšenců“ od března 1943 v několika hromadných transportech odvezeno do „cikánského tábora“ v Osvětimi, kde většina z nich zahynula. Tyto oběti patří k více než 5 000 Romů, Sintů a dalších osob označených za „cikány“ z území dnešní České republiky, kteří byli zavražděni v rámci nacistického pronásledování „cikánů“.
Pronásledování „cikánů“ na území Protektorátu prováděné zdejšími orgány bylo ve své podstatě součástí „konečného řešení cikánské otázky“ řízeného z Říše. V různé intenzitě a míře se na něm podílelo velké množství českých občanů, kteří zastávali pozice na nejrůznější úrovni. Česká většinová společnost, mající v sobě silně zakořeněné předsudky a stereotypy vůči Romům a Sintům, tak nesla svůj díl zodpovědnosti za spáchané zločiny.
Tisk
