Určení identity

Když nacisté obsadili zbytek území bývalého Československa a nastolili svůj okupační režim, přinesli s sebou svou rasovou ideologii a tím i definici artfremder Rassen, tj. cizorodých ras, kterými byli Židé, cikáni a černoši.¹ Za Židy považovali i ty, kteří se sami jako Židé neidentifikovali, nýbrž například pocházeli z rodin, které už před několika generacemi konvertovaly ke křesťanství. Definice toho, koho považovali za Žida, kodifikovali v takzvaných norimberských zákonech. Seznam svých budoucích obětí si nacisté vytvořili pomocí dlouhodobého a komplikovaného procesu. V něm využili úřední dokumenty, dokumenty židovských obcí a na území Německa i sčítání lidu.² U lidí, které považovali za cikány, takovou možnost neměli. Nacistická definice cikánů byla založena především na pseudovědeckém výzkumu Dr. Roberta Rittera, který od roku 1936 vedl takzvaný Výzkumný ústav pro rasovou hygienu (Rassenhygienische Forschungstelle) u Říšského úřadu zdraví. Tento výzkumný ústav určil pomocí genealogického výzkumu v kombinaci s policejními rejstříky a pseudovědeckými antropometrickými kritérii, kdo platil za rasového cikána nebo cikánského míšence. Tento proces byl zahájen později, než došlo k vytvoření kartoték Židů, a probíhal většinou až během druhé světové války. Po zřízení Protektorátu měli nacisté rychle k dispozici dokumenty, pomocí kterých mohli i na území českých zemí určit, kdo byl podle definice norimberských zákonů Žid. Ohledně cikánů ale podobné dokumenty k dispozici neměli.

K dispozici měli policejní evidenci cikánů, kterou začala vést československá policie v roce 1925 a která byla potom vedena na základě zákona č. 117/1927 Sb. z.a.n. o potulných cikánech. Tento zákon definoval cikány na základě životního stylu. Paragraf 1 tohoto zákona zněl: Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku hlavně v zimě stálé bydliště.

Vágní definice potulných cikánů v tomto zákoně je v souladu také s pojetím samotného pojmu cikán v tehdejší české společnosti. Za cikány byli považováni jednak Romové a Sintové jako etnická skupina (dobově Cikáni), jednak obecně osoby, které na základě vžitých předsudků a stereotypů svým způsobem života a tělesnými nebo (většinou špatnými) povahovými vlastnostmi první skupinu jen připomínali (cikáni, např. tuláci, potulní brusiči či deštníkáři, kramáři, drobní kolotočáři).³ Slovník jazyka českého z roku 1937 uvádí, že cikánem je příslušník potulného národa Cikánů, ale také obecně taškář, lhář, podvodník.⁴

Předtím, než nacisté tuto evidenci využili ke svým účelům, byla do Protektorátu převzata různá jiná opatření z Říše.

Ediční poznámka k užití výrazu "cikán" na portálu holocaust.cz.

Další kapitola: OKUPACE A PŘEVZETÍ NĚMECKÝCH ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ

Tisk

Poznámky

Runderlass des RMI vom 26. November 1935. In: Ministerialblatt für die Preußische Innere Verwaltung 1935, s. 1429–1934. Citováno dle: Rickmann, Anahid S. „Rassenpflege im völkischen Staat“. Zum Verhältnis der Rassenhygiene zur nationalsozialistischen Politik. Bonn: Rheinischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Bonn, 2002. Dostupné z: http://hss.ulb.uni-bonn.de/2002/0091/0091.pdf?origin=publication_detail [cit. 2020-05-17].

Aly, Götz. Die restlose Erfassung: Volkszählen, Identifizieren, Aussondern im Nationalsozialismus. Frankfurt am Main: Fischer, 2000. .

Nečas, Ctibor. Romové na Moravě a ve Slezsku (1740-1945). Brno: Knižnice Matice moravské, 2005. 475 s. s. 14–15.

Váša, Pavel a Trávníček, František. Slovník jazyka českého. Praha: Fr. Borový, 1937. .

Seznam použité literatury:

Rickmann, Anahid S. „Rassenpflege im völkischen Staat“. Zum Verhältnis der Rassenhygiene zur nationalsozialistischen Politik. Bonn: Rheinischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Bonn, 2002.
Nečas, Ctibor. Romové na Moravě a ve Slezsku (1740-1945). Brno: Knižnice Matice moravské, 2005. 475 s.
Nečas, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. 132 s.
Nečas, Ctibor. Českoslovenští Romové v letech 1938-1945. In: Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994.
Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s.
Nečas, Ctibor. Andŕoda taboris. Tragédie protektorátních cikánských táborů v Letech a v Hodoníně. Brno: 1995.
Nečas, Ctibor. Nemůžeme zapomenout. Našti bisteras. Nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 1994. 244 s.
Nečas, Ctibor. Nad osudem českých a slovenských Cikánů 1939-1945. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1981. 180 s.
Schmidt, Zilli. Gott hat mit mir etwas vorgehabt! Erinnerungen einer deutschen Sinteza. Berlin: Stiftung Denkmal für die ermordeten Juden Europas, 2020.
Serinek, Josef, Tesař, Jan a Ondra, Josef. Česká cikánská rapsodie. Praha: Triáda, 2006.
Memorial book: The Gypsies at Auschwitz-Birkenau = Księga Pamięci: Cyganie w obozie koncentracyjnym Auschwitz-Birkenau = Gedenkbuch: Die Sinti und Roma im Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau: The gypsies at Auschwitz-Birkenau. München: Saur, 1993.
Váša, Pavel a Trávníček, František. Slovník jazyka českého. Praha: Fr. Borový, 1937.
Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s.
Benz, Wolfgang, Distel, Barbara a Königseder, Angelika. (Hg.): Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, Bd. 8. München: 2008.
Aly, Götz. Die restlose Erfassung: Volkszählen, Identifizieren, Aussondern im Nationalsozialismus. Frankfurt am Main: Fischer, 2000.