Když nacisté obsadili zbytek území bývalého Československa a nastolili svůj okupační režim, přinesli s sebou svou rasovou ideologii a tím i definici „artfremder Rassen“, tj. cizorodých ras, kterými byli Židé, cikáni a černoši.1 Za Židy považovali i ty, kteří se sami jako Židé neidentifikovali, nýbrž například pocházeli z rodin, které už před několika generacemi konvertovaly ke křesťanství. Definice toho, koho považovali za Žida, kodifikovali v takzvaných norimberských zákonech. Seznam svých budoucích obětí si nacisté vytvořili pomocí dlouhodobého a komplikovaného procesu. V něm využili úřední dokumenty, dokumenty židovských obcí a na území Německa i sčítání lidu.2 U lidí, které považovali za „cikány“, takovou možnost neměli. Nacistická definice „cikánů“ byla založena především na pseudovědeckém výzkumu Dr. Roberta Rittera, který od roku 1936 vedl takzvaný „Výzkumný ústav pro rasovou hygienu“ (Rassenhygienische Forschungstelle) u Říšského úřadu zdraví. Tento výzkumný ústav určil pomocí genealogického výzkumu v kombinaci s policejními rejstříky a pseudovědeckými antropometrickými kritérii, kdo platil za „rasového cikána“ nebo „cikánského míšence“. Tento proces byl zahájen později, než došlo k vytvoření kartoték Židů, a probíhal většinou až během druhé světové války. Po zřízení Protektorátu měli nacisté rychle k dispozici dokumenty, pomocí kterých mohli i na území českých zemí určit, kdo byl podle definice norimberských zákonů Žid. Ohledně „cikánů“ ale podobné dokumenty k dispozici neměli.
K dispozici měli policejní evidenci „cikánů“, kterou začala vést československá policie v roce 1925 a která byla potom vedena na základě zákona č. 117/1927 Sb. z.a.n. „o potulných cikánech“. Tento zákon definoval „cikány“ na základě životního stylu. Paragraf 1 tohoto zákona zněl: „Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku hlavně v zimě stálé bydliště.“
Vágní definice „potulných cikánů“ v tomto zákoně je v souladu také s pojetím samotného pojmu „cikán“ v tehdejší české společnosti. Za „cikány“ byli považováni jednak Romové a Sintové jako etnická skupina (dobově „Cikáni“), jednak obecně osoby, které na základě vžitých předsudků a stereotypů svým způsobem života a tělesnými nebo (většinou „špatnými“) povahovými vlastnostmi první skupinu jen připomínali („cikáni“, např. tuláci, potulní brusiči či deštníkáři, kramáři, drobní kolotočáři).3 Slovník jazyka českého z roku 1937 uvádí, že „cikánem“ je „příslušník potulného národa Cikánů“, ale také „obecně taškář, lhář, podvodník“.4
Předtím, než nacisté tuto evidenci využili ke svým účelům, byla do Protektorátu převzata různá jiná opatření
z Říše.
Ediční poznámka k užití výrazu "cikán" na portálu holocaust.cz.
Další kapitola: OKUPACE A PŘEVZETÍ NĚMECKÝCH ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ
Tisk
