V souvislosti s výnosem o „potírání cikánského zlořádu“ byly na počátku srpna 1942 zřízeny Cikánský tábor I v Letech u Písku a Cikánský tábor II v Hodoníně u Kunštátu (dále CT I a CT II). Do těchto nově zřízených koncentračních táborů měly být zařazovány především osoby, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby.1
Oficiálně mělo jít o uvěznění „cikánů a cikánských míšenců, kteří nejsou v pevné a produktivní práci, spolu se všemi rodinnými příslušníky“.2 Avšak i lidé, kteří práci měli, mohli být deportováni, když úřad práce rozhodl, že nemá námitky vůči deportaci.3 Místní policisté v rámci soupisu označili předběžně v celém Protektorátu z 11 886 zkoumaných lidí 5 860 za „rasové cikány“ nebo „míšence“.4 Z nich bylo více než 1 300 osob uvězněno v CT I Lety u Písku, téměř 1 400 bylo uvězněno v CT II Hodonín u Kunštátu.5
Na rozdíl od předchozích “kárných pracovních” a “sběrných táborů”, fungujících na těchto místech, byly podmínky věznění v „cikánských táborech“ podstatně horší a navíc fungovaly jako „čekací stanice“ na odsun do koncentračního tábora v Osvětimi. Časově neomezená internace v „cikánských táborech“ byla určena nejen pro dospělé a zdravé muže, ale i pro ženy a děti, nemocné a staré lidi.
Z celkového počtu zhruba 2 700 vězňů, kteří byli v letském a hodonínském „cikánském táboře“ uvězněni, zemřela část během internace na následky katastrofálních životních podmínek, část byla odtransportována do KT Auschwitz I v transportech „asociálů“ a malá část propuštěna na dočasnou svobodu, kde se museli podrobit jiným represivním opatřením. Zbývající vězni byli hromadnými transporty „cikánů“ odvezeni do “cikánského tábora” v rámci KT Auschwitz-Birkenau, kde většina z nich zahynula.6
Další kapitola: DEPORTACE DO OSVĚTIMI
Tisk
