Dne 16. prosince 1942 vydal šéf německé policie a SS H. Himmler tzv. Osvětimský výnos (něm. Auschwitz-Erlass), který
stanovil pro všechny Cikány, cikánské míšence a neněmecké příslušníky romských skupin balkánského původu internaci ve vyhlazovacím a koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Nařízení o deportacích se vztahovalo
na území Velkoněmecké říše, Protektorát Čechy a Morava, Belgii, Holandsko a Lucembursko. Himmlerův výnos následně
doplnil Hlavní úřad říšské bezpečnosti 29. ledna 1943 o prováděcí směrnici a 30. ledna 1943 o pokyny o zabavování
majetku cikánů
jako nepřátel Říše.1 Zároveň tento výnos znamenal konec všech , o kterých nacisté dříve diskutovali.
Přípravné práce na deportační akci probíhaly v Protektorátu v utajení. Sestavování transportů nařizovala německá
kriminální policie a samotné provedení bylo svěřeno protektorátní kriminální policii a četnictvu. Kriminální
policie podle výsledků svého rasového vyšetřování
rozhodla o tom, koho považovala za rasového cikána
nebo míšence
a
tím o jeho zařazení do transportů.2
Určitou šanci na vyjmutí z transportů měli pouze Romové s dobrým spojením s částí většinové společnosti, která měla kontakty s okupanty, kterých se dalo využívat. Jedním takovým případem byla rodina významného romského hudebníka Jožky Kubíka (1907–1978) z Hrubé Vrbky.3 Jistou naději skýtala také světlejší barva pleti, příp. úplatky. Na konci dubna 1943 byla protektorátní policie na Moravě napomenuta německou kriminální policií za množství výjimek, které udělila. Po novém přezkoumání byla většina takto udělených výjimek Kriminální ústřednou zrušena a Romové byli odvezeni v dalších hromadných transportech.4
Transporty protektorátních Romů se měly na základě příprav protektorátní kriminální policie a neuniformované
protektorátní policie týkat nejprve vězňů cikánských táborů
v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Tyto plány však byly změněny kvůli epidemii
tyfu. Příslušní úředníci se totiž obávali zavlečení epidemie do koncentračního tábora v Osvětimi, a tak byli
odtransportováni nejprve romští muži, ženy a děti žijící až dosud na svobodě.
Ve větších městech se železniční dopravou byli po několik dnů shromažďováni romští muži, ženy a děti na tzv. sběrných místech – v zabraných sokolovnách, hostincích a dalších objektech, kde strávili při sestavování transportu několik dní. Veškeré peníze i majetek jim byl zabaven, v mnoha případech rozkraden, rozprodán ve veřejných dražbách nebo propadl Říši.5
Po sestavení transportu následovala cesta po železnici v nákladních vagonech bez jídla a pití až k branám KT Auschwitz-Birkenau. Tam
byli uvězněni Romové a Sintové z Říše a dalších evropských zemí přímo kontrolovaných nacisty ve zvláštním
úseku B-II-e označovaném jako cikánský rodinný tábor
, kde bylo postupně internováno přes 22 000 romských mužů, žen a dětí. Většina
z nich tam zahynula.6
První hromadný transport protektorátních Romů čítající 1038 osob vyjel dne 6. března 1943 z Brna.7 Během roku
1943 pak následovaly další transporty z různých částí Čech a Moravy a také z obou cikánských táborů
, které
do Osvětimi dorazily 10. března (transport vypravený z Prahy čítal 650 osob), 19. března (z Olomouce 1048 osob). 7.
května odjel transport vězňů z tábora v Letech (863 osob), a 22. srpna z tábora v Hodoníně u Kunštátu (768 osob).
Poslední transporty odjely 19. října (z Prahy a Brna, 92 osob) a 28. ledna 1944 (z Prahy a Brna, 37 osob). Celkem tak protektorátní
úřady postupně deportovaly do Osvětimi hromadnými transporty cikánů
zhruba 4 500 protektorátních Romů a Sintů.
Dalších více než sto osob bylo odvezeno jednotlivě.8
.s.2.jpg)
Článek Zrušení Cikánovů
. In: Polední list. Praha 8. března 1943, č. 17, s. 2. Dostupné z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a0506700-de2b-11e2-b28b-001018b5eb5c [cit. 2020-05-17].
Romové z obce Bohusoudov (okr. Jihlava) shromáždění k transportu do koncentračního tábora Auschwitz II.-Birkenau, 1943.
(Foto: Muzeum romské kultury).
Další kapitola: MOŽNOSTI PŘEŽITÍ
Tisk
