Vedle Židů nacisté na základě své rasové ideologie pronásledovali také Romy a Sinty, které označovali jako „rasové cikány a cikánské míšence“. V obou případech vycházeli z po staletí udržovaných a živených předsudků a mylných představ Evropanů. Antisemitismus i anticikanismus byly totiž pro většinu lidí nedílnou součástí všeobecného náhledu na svět.
Pronásledování Romů a Sintů na území Protektorátu Čechy a Morava (dále Protektorát) využívalo v začátku praxe první Československé republiky, poté se uskutečňovala otevřeně rasistická politika. Diskriminace lidí úředně označených za “cikány” probíhala na území Protektorátu formou omezujících zákonů a nařízení, většinou přijatých z Říše, které do praxe uváděli úředníci a policisté. Důležitou částí pronásledování byla nucená koncentrace lidí označených jako “cikáni a cikánští míšenci” zejména v koncentračních táborech oficiálně nazývaných “ cikánské tábory”. K následnému hromadnému vraždění lidí došlo v cikánském táboře v Auschwitz-Birkenau a bylo téměř dokonáno v dalších koncentračních táborech (dále KT) a jejich pobočkách, nebo na pochodech smrti.
Za tímto strohým souhrnem se skrývá dlouhý a složitý proces pronásledování, týrání a vraždění jednotlivých
lidí – nevinných obětí. Stejně tak se za ním skrývají rozhodnutí a jednání jednotlivých viníků, kteří se
na těchto událostech podíleli tím, že je iniciovali, rozhodovali o nich, prováděli, souhlasili s nimi nebo jen mlčky
přihlíželi. Cílem tohoto textu je popsat vývoj politiky pronásledování lidí označených za “cikány” a přispět
tak k pochopení obecných principů lidského jednání vedoucího až ke genocidě.
Rozšířená verze textu včetně všech zdrojů je dostupná zde.
Další kapitola: URČENÍ IDENTITY
Tisk
