Dne 14. července 1927 schválila Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé zákon "o potulných cikánech".1 Během jednání o návrhu zákona v poslanecké sněmovně některé poslankyně a poslanci zákon odmítali nebo alespoň usilovali o jeho přepracování. Zde jsou vybrané výroky některých z nich:
Předpokládejme, že s ohledů evidenčních je registrace oprávněna. Cikánské legitimace nejsou však ničím jiným,
než čím byla žlutá látka na středověkých Židech, nebo legitimace prostitutek. Touto charakteristickou nemilosrdností,
že totiž pod pláštíkem preventivního opatření budou i nevinní označeni, a šlapáním po osobní svobodě a rovnoprávnosti
zaručené ústavou, budou mimo zákon postaveny masy nešťastné rasy a hlavně vandrující sezonní dělníci.
Poslanec József Gáti, KSČ – Komunistická strana Československa
Jedním z nejtvrdších, nejnesociálnějších a nejnelidštějších paragrafů je § 12 (o možnosti odebrat potulným
cikánům děti), jehož úplné škrtnutí navrhujeme. (…) Vy mi teď snad vytknete – ať, já tu výtku docela ráda
přijímám – že se dám vésti čistě citovými důvody, označuji-li tento paragraf za nelidský a nesociální. To
jsou strašné tvrdosti, když se násilně oddělují rodiče od dětí, děti od rodičů, proti jejich vůli. (…) I cikánské
matky milují své děti, snad více, než si pánové navrhovatelé myslí.
Poslankyně Irene Kirpalová, DSAP – Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Podle §5 záleží na uvážení politického úřadu, komu a na jak dlouho se udělí povolení ke kočování. Cikáni
jsou vydáni na milost libovůli úředníků, byrokracie. Komu může býti vystaven kočovnický list, o tom není vůbec
žádného ustanovení, na jak dlouho může zníti, zase není vůbec žádného ustanovení, která území se jim otevírají,
žádné ustanovení, všecko záleží na úvaze úředníků politických úřadů.
Poslankyně Irene Kirpalová, DSAP – Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Přednesla bych nyní jednotlivé paragrafy tohoto zákona, abych vám ukázala, jak je nesociální, nelidský a protiústavní.
(…) chci poukázat také na § 128 ústavní listiny, který mluví o menšinových národech a rasách, kde se praví:
Všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských
a politických, nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství. Je tedy jasně prokázáno, že je tento zákon
(o potulných cikánech) protiústavní.
Poslankyně Irene Kirpalová, DSAP – Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Zákon o cikánech je úplně zbytečný, neboť ustanovení občanského zákoníka a trestního zákona stačí úplně
a dávají tolik možností, aby ti, kdož by proti tomu jednali, byli chyceni a potrestáni.
Poslankyně Irene Kirpalová, DSAP – Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
Cikánům bude vydávána zvláštní legitimace a volnost pohybu i osobní a lidská svoboda cikánů je některými ustanoveními
učiněna iluzorní. Je třeba uvážiti zvláště spojitost těchto paragrafů, aby vysvitla krutost opatření v nich obsažených.
Cikáni smějí totiž tábořiti v rodinách neb i jednotlivě jen na místech a po dobu, jež jim určí do odvolání obecní
starosta (státní policejní úřad). To znamená, že mohou býti hnáni s místa na místo až do úplného vyčerpání
a padnutí. V tom případě však, že takto úplně unavení u některé obce vysílením padnou, mohou býti cikáni podle
dalších §ů uvězněni. Představenstvo obce má pak právo prodati dražbou vozidla i koně.
Pojem "cikánsky" žít je pak vůbec neurčitý, neboť žijí cikáni způsobem nejrozmanitějším. Celá formulace §u
1 je příliš široká, takže §1 zákona dává pak vůbec možnost zakročení proti téměř všem cikánům, neboť
i tak zv. cikáni usedlí, řádně žijící na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve svých čtvrtích na periferiích obcí,
zdržují se v zimě většinou doma a v létě musejí domov za svým zaměstnáním opouštěti.
Tisk
