Jiří Langer, který se narodil 7. dubna 1894 v Praze, patří mezi významné prozaiky, publicisty a překladatele. Byl
trojjazyčným autorem – psal hebrejsky, německy i česky. Nejvíce se proslavil sbírkou chasidských příběhů Devět bran
.
Jiří Langer (zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jiri_Langer.jpg)
Pocházel z české středostavovské asimilované židovské rodiny, jeho starším bratrem byl spisovatel a lékař František
Langer. Jejich otec, Maxmilian Langer, patřil mezi zakladatele Svazu Čechů-Židů a byl členem Sokola. Jiří měl ještě
jednoho staršího bratra Josefa.1 František Langer uprchl včas do Francie a do Anglie (zemřel v roce 1965) a Josef spáchal
sebevraždu po příchodu nacistů. Rodiče se začátku druhé světové války nedožili.
Jiří se plavil v roce 1939 po Dunaji ze Slovenska na lodi, která v zimě zamrzla v dunajské deltě. Uprchlíci byli z
lodi vysvobozeni teprve v únoru 1940 a dopraveni přes Cařihrad do Palestiny. Langer na lodi onemocněl zánětem ledvin,
v jehož následku zemřel 12. března 1943 v Tel Avivu.2
Před první světovou válkou se vypravil do Haliče, do městečka Belz na dnešní Ukrajině, kde se seznámil s chasidským
učením, které si pak přinesl do Prahy. Rodina jej přijala s jistým rozčarováním a spolu s ní i pražská společnost.
Bratr František mu pomohl vyhnout se vojenské službě, když jej jako lékař prohlásil za duševně chorého. Jiří
Langer osciloval svým způsobem života mezi chasidy a pražskou asimilací. Ortodoxní zvyky, které si přivezl z Belzu,
nebyly a ani nemohly být pochopeny zajištěnou obchodnickou rodinou, ze které Langer pocházel a která žila konformním
způsobem života. Langrův ortodoxní způsob života se po roce 1920 začal umírňovat. V té době se Langer začal zajímat
také o Freudovu psychoanalýzu. Během svých pražských pobytů se pohyboval ve společnosti Franze Kafky a Maxe Broda
– Max Brod se později ujal Langrovy písemné pozůstalosti.
V roce 1923 vyšla v Praze jeho německy psaná kniha Erotika Kabaly
, v roce 1929 sbírka hebrejských básní Básně a
písně přátelství
, v roce 1938 kniha Talmud – ukázky a dějiny
, která vyšla nákladem Svazu Čechů-Židů. V témže
roce byla vydána i antologie hebrejského básnictví X.-XIX. století Zpěvy zavržených
. V roce 1937 vyšla jeho nejznámější
kniha “Devět bran” - jednotlivé legendy z cyklu vycházely od roku 1935 v Židovském kalendáři.3
Na pražské náboženské židovské škole vyučoval od března 1922 až do května 1935, kdy jej v září vystřídal Jakub Rand. Langer vyučoval česky a spolu s ním
na škole vyučoval i Karel Munk
či Bedřich Knöpfelmacher, jenž byl zároveň kazatelem v českém jazyce. Své působení ve škole ukončil Jiří Langer
na základě sporu se židovskou obcí a stížností rodičů, jak se zachovaly v protokolech schůzí reprezentace. Rodiče
si převážně stěžují na Langerovu nedochvilnost, na tělesné tresty, které používá, že s dětmi nejedná na úrovni
a byl hrubý i na rodiče, kteří si mu přišli osobně stěžovat. Disciplinární řízení s ním bylo zahájeno koncem
března 1933, v červnu téhož roku pozastaveno, ale již v červnu dalšího roku bylo obnoveno. Langer nakonec sám požádal
o roční neplacenou dovolenou a na jeho místo byl po konkurzu přijat ve školním roce 1935/36 jako učitel náboženství
již výše zmíněný Jakub Rand.4
František Langer shrnul bratrovo učitelské působení na náboženské škole ve své předmluvě k Jiřího knize Devět
bran
následujícími slovy: Jeho práce mu nevadila a jeho zbožnost a učenecké pověst mu pomohly, že byl ředitelstvím
pražské židovské školy jmenován na ní učitelem, hlavně k velké radosti otcově, že konečně také tento syn má
stálé zaměstnání. U svých žáků byl prý učitelem velmi oblíbeným, protože byl k nim shovívavý a vždy plný
humoru. Zato méně byl oblíben u představenstva školy, protože byl velmi neúřední a nedochvilný, jeho hodiny nikdy
nezačínaly přesně, a když ho něco plně zaujalo v jeho soukromé práci, nepřišel vyučovat třebas několik dní.
Měl proto s představenými časté spory, několikrát dostal výpověď a stejněkrát byl zase vzat na milost.
5
Tisk
