Antonín Glaser - továrna na vlnitý plech

Antonín Glaser se narodil 1. června 1865 rodičům Albertovi a Amálii. Stal se továrníkem a majitelem firmy na svinovací žaluzie, okenice a vlnitý plech, která sídlila v Praze v Karlíně. Vyráběla také kovové žaluzie na obchodní výlohy a s jejím firemním štítkem se lze ještě místy setkat.¹

Hlavičkový papír firmy Antonín Glaser. (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství Praha)

8. prosince 1896 se Antonín oženil s Valerií Hausdorffovou v Lipsku. Ta se zde narodila 21. června 1874 rodičům Louisovi a Hedvice. Antonín a Valerie měli dvě dcery - Margitu a Editu.

Antonín Glaser s manželkou a dcerami. (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství Praha)

Starší Margita se narodila 6. prosince 1901. Když jí bylo necelých 25 let, provdala se za inženýra Rudolfa Spitzera. Sňatek se odehrál 2. května 1926 v karlínské synagoze. O osm let starší Rudolf pracoval v té době u svého budoucího tchána. Osm měsíců po svatbě, tedy 11. ledna 1927, se narodil nejstarší vnuk Antonína Glasera František a dva roky na to druhý vnuk Hanuš. Manželství Rudolfa a Margity však netrvalo dlouho - mladá maminka zemřela 8. ledna 1932, pár dní před pátými narozeninami svého nejstaršího syna. Smutek v domě však trval ani ne rok a v prosinci téhož roku se již slaví druhá Rudolfova svatba - bere si svoji švagrovou a tetu svých dvou synů, sestru zemřelé manželky, Editu Glaserovou. I s druhou manželkou se Rudolf dočkal potomka - 5. března 1938 se jim narodil syn Tomáš.

Jeho starší bratři mezitím začali chodit do židovské obecné školy v Praze - František ve školním roce 1933/34 a Hanuš v září 1937. Rodina měla k této škole vřelý vztah, Antonín dokonce v letech 1920-1924 působil v představenstvu Židovské matice školské a byl také členem spolku Sion. O školní docházce obou starších synů se dochovala vzpomínka v dopise, který jejich otec adresoval spolku Židovská matice školská v červenci 1937:

Ku konci školního roku dovoluji si Vám vysloviti svůj nejlepší dík za velice dobrý prospěch svého syna Františka po návštěvě 4.té třídy. Shledal jsem, že můj syn nyní mimo češtinu i němčinu dobře ovládá, takže není skoro žádný rozdíl znatelný ovšem mimo gramatiky. Bude mi potěšením v příštím roce též svého druhého syna Hanuše do Vaší školy posílati a nechal jsem ho již zapsati.² Malý Tomáš, třetí Rudolfův syn, se však již školního vzdělání nedočkal.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o movitější rodinu, platili Glaserovi dobrovolné školné, aby škola mohla plnit svou pomocnou úlohu v době, kdy se stává útočištěm pro děti prvních uprchlíků před nacismem.

Rudolf Spitzer se s rodinou sice v roce 1939 pokusil o vystěhování do zahraničí, to se jim však nepodařilo. Do osudu rodiny tvrdě zasáhl nástup nacistické moci. Antonín a Valerie Glaserovi byli do Terezína deportováni transportem AAp 9. července 1942. Oba v Terezíně zemřeli - Valerie 5. července 1944 a Antonín o dva týdny později. Rudolf s Editou a dětmi byli do transportu povoláni 6. března 1943. František a Hanuš byli od rodiny odděleni 6. září 1943 a odvezeni do Osvětimi. 15. prosince téhož roku pak odjíždějí transportem Dr Rudolf, Edita a malý Tomáš. Ani jeden z nich se z Osvětimi nevrátil.