Jiřina Picková

1912 - 1943

Jiřina Picková se narodila 11. dubna 1912 v Jaroměřicích nad Rokytkou. Byla dcerou Gisy Pickové-Saudkové (* 21.2.1883), autorkou knihy Hovory s Otakarem Březinou (Praha 1929) nebo překladatelkou románu Jéroma Tharauda Království boží (Praha 1924) . Měla mladšího bratra Pavla, který se narodil 22. ledna 1916. Po smrti otce v roce 1925 se rodina přestěhovala do Kolína, kde Jiřina v roce 1931 maturovala a poté se zapsala na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze na obor němčina a čeština. Souběžně se věnovala pedagogice a psychologii.

Ve školním roce 1937/38 začala učit na gymnáziu v České Třebové a po roce přešla do Mělníka. V březnu 1939 však musela svoje mělnické místo pustit pro svůj neárijský původ. V dubnu 1939 se přestěhovala do Prahy a na začátku října 1939 získala místo na židovské obecné škole v Jáchymově ulici v Praze a současně působila i v přeškolovacích kurzech Židovské náboženské obce. Své působení na židovské škole brala jako výzvu a poslání.

V dopise adresovaném řediteli mělnického gymnázia z října 1939 Picková píše: Ale jsem ráda, že Vám také mohu napsat jednou něco kladného. Od pondělka budu učit na české konfesijní měšťanské škole v Praze. Bude to zcela jiné prostředí, než v jakém bych si přála pracovat; naplněná duchem, který mi byl vždycky cizí. Ale dvě věci mne k této práci přitahují: jednak to, že jde o děti, které už mnoho zkusily a potřebují, aby je někdo měl rád; jednak to, že to bude práce nová a zajímavá v tomto výlučném, a proto umělém prostředí. Přesto, že pro sebe považuji tohle místo za provizorium, myslím, že se tam dá udělat kousek práce. ¹ Svým bývalým studentům v Mělníce v prosinci téhož toku píše: Jsem zase mezi dětmi ve škole - ani nevíte, jak ráda jsem po dlouhé přestávce několika měsíců vstupovala do třídy. A tady mne až překvapuje, jak vážně děti pracují a vůbec jak vážně a přitom optimisticky berou život, ačkoliv mají většinou strašné rodinné poměry, žijí v ustavičné nejistotě, někteří z nich už v několikátém vyhnanství. Je to mnohem těžší a složitější, pomoci jim k vnitřní rovnováze, když je tolik vnějších důvodů ztratit ji, než při práci na veřejné škole. Je to i pro mne kus nového života, nového ovšem na poznatky a materiál, nikoliv na zásady a cíl. ²

Po uzavření školy vedla dětský útulek pro židovské děti. Po roce 1939 také publikovala v novinách a v časopisech, a to pod pseudonymem Marie Brodská. Byla členkou ilegální komunistické strany, činná též v Petičním výboru Věrni zůstaneme. V souvislosti s členstvím v ilegální komunistické straně byla zatčna a uvězněna v Praze na Karlově náměstí a na Pankráci, její činnost v Petičním výboru Věrni zůstaneme však zůstala neprozrazena. Její jméno je připomenuto na pamětní desce na Praze 2, domě v ulici Anny Letenské číslo 34/7. Byla popravena, bratr a matka zahynuli - bratr ve Schwerzheide a matka v Osvětimi.

Hana Bořkovcová, neteř Jiřiny Pickové, zanechala na svou tetu i učitelku ve svém deníku bohaté vzpomínky: Jiřina měla včera osm hodin! A skoro pořád musí mluvit a namáhat se. A Jiřina není zdráva. Má něco na plicích a říkala dneska, že jí není dobře. Byla u lékaře a on řekl, že jí nic není, ale že se musí šetřit. Ale Jiřina se nemůže šetřit. Musí dřít jako kůň za mizerných devět stovek. Mimo to jí je ani pořádně nevyplácejí. Dnes je již druhého a Jiřina ještě nedostala plat. (...) Kdybych mohla udělat alespoň to, že by ji děti ve škole nezlobily. Kdybych jim řekla, že je moje teta a že není zdráva a že ji to unavuje... Ale kdyby se to Jiřina dozvěděla, tak by mě zabila.³

Heda Kaufmannová, která se s Jiřinou Pickovou setkala při odbojové činnosti, zase vzpomíná na Jiřininu činnost po uzavření židovské školy, kdy se Picková stala vychovatelkou v útulku pro židovské děti: Byla ostatně ještě jedna Sysifova práce. Tichý, houževnatý a nakonec také marný zápas o dětskou duši. Vedla jej s nacisty Anka Rothová a Jiřina Picková. Aby se židovské děti, které nesměly chodit do školy, nepotloukaly hromadně s hvězdou po ulicích, chodily do dětských útulků. Tam směly být pouze 'zaměstnány', což byl úřední termín, učit se nesměly. Útulky byly pod dozorem židovské obce, čímž eo ipso byly pod dozorem Zentralamtu. Anka s Jiřinou vedly jeden takový útulek v Praze. Anka nebývala nadarmo vůdkyní skautského oddílu a Jiřina pedagogem. Zaměstnávaly děti velmi promyšleně a metodicky, s použitím skautských výchovných metod. Děti si hrály, zpívaly, vyřezávaly, šily, hrály divadlo, recitovaly - v malých skupinkách s velkým zájmem a elánem. Učily se, aniž o tom věděly. Tak vyrostly pod nosem nacistů vzorné experimentální třídy. ⁴

Karel Roubicek zavzpomínal na Jiřinu Pickovou v Terezínské iniciativě 59 z května 2012: V letech 1941 - 1942 jsem chodil do poslední třídy židovské školy. Naše tehdejší profesorka češtiny byla Jiřina Picková. O letních prázdninách si vybrala několik studentů, a já byl mezi nimi, kterým přiblížila v kurzech psychiatrie Freuda a Junga. Dnes si na to vzpomínám s úsměvem, je to legrační vychovávat tímto způsobem čtrnáctileté děti. Kurzy byly na Hagiboru. Tehdy jsem bydlel u Karláku a chodit pěšky do Strašnic a zpět domů nebylo lehké. Moc se mi tam však líbilo, přednášeli nám různí zajímaví lidé a vyprávěli o všem možném. Jiřina Picková byla velká komunistka a když vyprávěla o své cestě do Sovětského svazu, svítily jí oči. A že v Kyjevě už nepoužívají peníze, ale chleba rozdávají zdarma. (Chudák by se asi divila, jak to dopadlo s komunismem v její rodné zemi, hlavně v době Slánského procesu.) Gestapo ji zavřelo a jistě si to odnesla dřív než její žáci. Když jsme nevysvětlovali své sny a nepátrali po důvodech nějakého přeřeknutí, tak jsme hráli fotbal nebo nějaké jiné hry, které spíš odpovídaly našemu věku. Na to léto nikdy nezapomenu. Ani na Jiřinu, ani na Fredy Hirsche.⁵

Jiřina Picková zemřela 16. listopadu 1943 v Osvětimi-Birkenau, kde byla popravena.

Tisk

Poznámky

Picková, Jiřina: dopis z 5. 10. 1939 adresovaný řediteli gymnázia v Mělníku.

Picková, Jiřina: dopis ze 14.12.1939 adresovaný žákům gymnázia v Mělníku.

Bořkovcová, Hana a Kosák, Michal. Píšu a sešit mi leží na kolenou. Deníky 1940-1946. Praha: Plus, 2011.

Kaufmannová, Heda. Léta 1938-1945. Válečné vzpomínky. Praha: ÚSD AV ČR, 1999. .

Roubicek, Karel. Léto a nejen psychoanalýza na Hagiboru. Terezínská iniciativa. 2012, č. květen 2012. .

Prameny a literatura:

ŽMP, Oddělení pro dějiny šoa, Osobní pozůstalosti, Picková Jiřina.
Kaufmannová, Heda. Léta 1938-1945. Válečné vzpomínky. Praha: ÚSD AV ČR, 1999.
Bořkovcová, Hana a Kosák, Michal. Píšu a sešit mi leží na kolenou. Deníky 1940-1946. Praha: Plus, 2011.
Roubicek, Karel. Léto a nejen psychoanalýza na Hagiboru. Terezínská iniciativa. 2012, č. květen 2012.