Židovská rodina z Pinsku, asi 1920. (Foto: USHMM)
Ve městě, které bylo během své historie součástí několika států, se Židé usazovali již od 15. století. První písemný doklad o jejich přítomnosti pochází z roku 1506. Až do začátku druhé světové války tvořili nadpoloviční většinu obyvatelstva (70%). Pocházely odtud významné chasidské dynastie, svého času byl Pinsk také centrem haskaly.
Po první světové válce bylo město součástí Polska, od září 1939 pak patřilo k území Sovětského svazu. 4. června
1941 město obsadily nacistické jednotky a Pinsk se stal součástí východních území nacistické Třetí říše
. Nacisté
nařídili sestavit židovskou radu
s 28 členy, jejímž předsedou se stal David Alper.
5. srpna 1941 bylo pod záminkou obnovy železniční trati shromážděno zhruba 8000 mužů od 16 do 60 let včetně většiny
členů židovské rady
. Byli odvedeni do čtyři kilometry vzdáleného lesa u obce Ivaniki a popraveni do předem připravených
hrobů. O dva dny později čekal stejný osud zhruba 3000 zbývajících mužů, včetně starců a chlapců.
1. května 1942 bylo pro zbývající židovské obyvatele města založeno ghetto. Na malém prostoru jedné z městských čtvrtí bylo soustředěno zbývajících 20 000 Židů, většinou vdov a dětí po popravených mužích. Vězni žili ve velkých počtech v malých místnostech a v nevyhovujících hygienických podmínkách. Protože ghetto bylo zřízeno jako pracovní, byli vězni většinou zaměstnáni v zemědělství nebo ve výrobních dílnách.
Na konci října 1942, po necelých šesti měsících fungování ghetta, rozhodl Heinrich Himmler bez ohledu na jeho ekonomický potenciál o jeho zrušení. V následujících dnech, od 29. října do 1. listopadu, odvedli nacisté většinu obyvatel ghetta do lesů u nedaleké obce Dobrovolie, kde je popravili. Naživu zůstalo 143 vězňů, kteří do prosince 1942 pracovali v místních dílnách. Potom byli také zavražděni.
Město bylo osvobozeno 14. června 1944 Rudou armádou.
V roce 1994 byly objeveny unikátní seznamy, které obsahují jména, data narození, adresu v ghettu a pracovní zařazení 17 344 osob vězněných v Pinsku.