Obětí pronásledování “cikánů” v táboře v Letech se stalo celkem více než 1300 lidí. Mezi nimi byli jak Romové a Sintové, tak i lidé, kteří se takto sami neidentifikovali, a navíc lidé, které podle nacistické definice nespadali do kategorie “rasoví cikáni” nebo “míšenci”. Že “cikánský tábor” v Letech zastával důležitou funkci v rámci nacistické genocidy Romů a Sintů, ukazuje roztřídění vězňů do kategorie podle ras. Ti, které protektorátní policie považovala za “rasové cikány ”nebo „míšence“, byli v rámci nacistické genocidy Romů a Sintů deportováni dále do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Roli “rasové příslušnosti” zdůrazňují i další události. Jedním z dokladů může být již zmíněný případ snahy o propuštění vězně, který pracoval v pracovní skupině u konkrétního zaměstnavatele. Ten si jeho práce, podle dochované žádosti k vedení tábora, vážil a chtěl, aby byl z tábora propuštěn, aby ho mohl sám zaměstnat. Vyjádření vedení tábora říká, že není možné propustit “cikány” na rozdíl od jinak označených vězňů a doporučuje, aby si dotyčný vybral “necikána”, protože “cikány” není možné z tábora propustit.
Zhruba 330 z 1300 vězňů “cikánského tábora” v Letech zemřelo přímo v táboře v Letech. Bez ohledu na přisouzenou rasovou příslušnost bylo přežití a smrt v táboře otázkou tělesných předpokladů či sil. Vedle nemocí, které způsobily hygienické podmínky v táboře, hrálo důležitou roli pro mortalitu vězňů také nedostatečně stravování. Samozřejmě někdo za to byl zodpovědný, rozhodně ale ne oběti samy.
Z archivních dokumentů z fondu CT Lety jasně vyplývá, že se v Letech u Písku neodehrávala samostatná genocida Romů a Sintů, za kterou byl zodpovědný pouze personál nebo velitel tábora, ale že CT Lety byl pouze jedná část v rámci většího pronásledování “cikánů” a genocidy Romů a Sintů během druhé světové války, za kterou odpovídají v první řadě nacisti. Osobní zodpovědnost těch Čechů, kteří v táboře pracovali nebo kteří pracovali ve správě Protektorátu a měli tábor v Letech na starosti, se na základě fondu CT Lety nedá určit. Odpověď na tuto otázku bude vyžadovat jiný archivní základ, a bude nutné zohlednit kontext, který určoval manévrovací prostor a možnosti chování jednotlivých osob na různých pozicích.