V Terezíně na židovském hřbitově kousek za krematoriem roste strom, u jehož kmene je nenápadná tabulka.
Připomíná, že tento strom zasadily terezínské děti na svátek Nového roku stromů 15. švatu 1943. Po válce pak byl ze dvora někdejšího dětského domova přesazen ke krematoriu.
Vysazení stromku bylo původně jenom součástí snahy obětavých vychovatelů vyučovat děti v Terezíně nejenom školním předmětům, přičemž i to se dělo ilegálně, ale i základním židovským tradicím. V Izraeli se na oslavu Nového roku stromů vysazují stromky. A tak někdo přinesl v gumové holince při návratu z práce mimo ghetto malý semenáček javoru, a protože v únoru je u nás na sázení stromků ještě zima, děti spolu se svými učiteli ho slavnostně zasadily nejprve do plechovky se zemí. Až když se oteplilo, přesadily ho do země na dvorku dětského domova a pečlivě se o něj staraly. Další a další děti odjížděly s transporty do vyhlazovacích táborů , aby se již nikdy nevrátily. Také jejich učitelů a vychovatelů mnoho zahynulo. Jedna z jejich učitelek, prof. Irma Lauscherová , která přežila v Terezíně, pak po celý zbytek života vždy znovu a znovu přicházela ke stromku vzpomínat na své povražděné žáky. Minulý režim se snažil pokud možno smutnou historii terezínského ghetta přecházet mlčením, návštěvy měly směřovat jen do Malé pevnosti jako památníku komunistického odboje a v bývalém ghettě jen do zvláště zřízené Síně tradic Sboru národní bezpečnosti. Památka na Terezín přežívala především v myslích jeho bývalých vězňů. A tak na př. po celou tu dobu Irma a Jiří Lauscherovi soukromě, kromě toho, že sbírali všemožné dokumenty týkající se Terezína, často doprovázeli jednotlivce i skupinky zejména ze zahraničí při jejich návštěvách někdejšího židovského koncentračního tábora. Nikdy přitom neopomněli zastavit se u stromu s pamětní tabulkou a připomenout právě to nejstrašnější: smrt tisíců dětí.
Takto strom terezínských dětí ztvárnil jeden ze současných dětských návštěvníků Terezína.
A tak se historie stromku rozletěla do světa. Stal se tematem proslovů dospívajících v synagoze, stal se námětem pro kantátu amerického skladatele původem z Německa, Hermanna Berlinského, který ji nazval "Strom Irmy Lauscherové", mnozí si odvezli semínka, aby pro své pospolitosti nebo památníky ve svých zemích vypěstovali potomky tohoto stromu. Skupina židovských návštěvníků z Kanady dokonce zařídila vysazení jednoho z těchto potomků v památníku holocaustu v Jad vašem v Jeuzalemě, kde tabulka u dnes již statného stromku rovněž připomíná osud terezínských dětí . (A to nebylo tak jednoduché, protože jeruzalémské klima javoru příliš nesvědčí.) Když přijíždějí dospělí i školní mládež do Terezína, často navštíví i památný strom. Obrázek, který nedávno vytvořil jeden z nynějších školáků, dokonale vystihuje svou jednoduchou ale výraznou symbolikou a šedobílou barevností vzpomínky bývalých vězňů.
Dnes však tento strom v Terezíně i další semenáčky rostoucí v mnoha zemích světa symbolizují nejen smrt terezínských dětí, ale i skutečnost, že přes všechnu snahu se Hitlerovi nepodařilo nás všechny zničit, že tak jako roste tento strom, žije nadále i lid Jisraele.
Tisk
