Transport byl pojmem, který nejvýrazněji symbolizoval osudy lidí, kteří se dostali do obludného soukolí konečného
řešení židovské otázky
. Obdržení předvolání do transportů vypravovaných do Terezína znamenalo definitivní přerušení
všech spojení s dosavadním životem a počátek zlověstné cesty do neznáma.
Poté, co se rychle rozplynuly iluze o Terezíně jako konečném táboru, kde bude možno přežít válku, pak prostupoval život každého vězně strach ze zařazení do transportu na Východ. Ten se stal zdrojem neustálého napětí přerůstajícího v hrůzu při každém oznámení nového transportu. Skutečnost, že komandantura SS určovala směrná čísla pro sestavení transportů a samospráva z větší části musela tyto transporty sestavovat, byla zdrojem neustálých konfliktů, morálních traumat i živnou půdou pro korupci. Přitom k zařazení do transportů byli předurčeni všichni terezínští vězni a jen konec války mohl přinést vysvobození těm, kteří se jej dožijí v Terezíně.
Od 26. října 1942 měly všechny transporty na Východ jediný cíl určení: Auschwitz II-Birkenau. Do tamního koncentračního
vyhlazovacího tábora směřovala polovina z 63 transportů, vypravených z ghetta. Terezínu se proto později přezdívalo
čekárna na Osvětim
. Od 1. června 1943 všechny transporty přijížděly a odjížděly po nově vybudované železniční
vlečce, spojující Terezín s nádražím v nedalekých Bohušovicích nad Ohří. Otřesný obraz přicházejících a
odcházejících transportů, který se hluboce vryl do paměti všech vězňů, tak napříště zůstával skryt před zraky
obyvatel okolí.
Charlotta Burešová: Transport