Žádost o vydání cestovního pasu

Po první světové válce již nebylo možné překračovat státní hranice bez cestovního pasu. Kvůli zvýšeným obavám z cizinců, z cizích špiónů nebo šíření revolučních nálad se všechny evropské státy snažily důsledně kontrolovat a omezovat pohyb cizinců na svém území. Především bezprostředně po první světové válce navíc často nestačil ani cestovní pas, ale cestující si musel dopředu vyřídit vízum. Rozdíl mezi předválečnou a meziválečnou Evropou ve svých vzpomínkách také barvitě popsal spisovatel Stefan Zweig: před první světovou válkou cestoval do Indie a do Ameriky, aniž by vůbec potřeboval cestovní pas:

Nastoupilo se a vystoupilo, netázali jsme se a nebyli dotazováni, nevyplňovali ani jeden z těch stovek papírů, které se požadují dnes. Žádná povolení, žádná víza, žádné obtěžování neexistovalo; tytéž hranice, které se dnes přítomností celníků, policie, stanovišť četnictva, díky patologické nedůvěře všech vůči všem, proměnily v překážku obehnanou dráty, neznamenaly nic víc než symbolické čáry, které se překračovaly stejně bezstarostně jako poledník v Greenwichi. (Stefan Zweig: Svět včerejška. Praha 1994, s. 351)

Československé formuláře žádosti o cestovní pas se během mezi válečného období proměňovaly, ale vždy obsahují následující části:

1. Osobní údaje

Formulář obsahuje základní údaje o žadateli. Vysvětlení některých pojmů:

politický okres
domovská příslušnost
náboženství (židovské náboženství může být též označeno zkratkami jako mos. - mosaické, isr. - israelitské)
jména rodičů (u matky zpravidla s dívčím jménem; křížek označuje, že otec nebo matka již nebyli naživu)

2. Popis osoby a fotografie

Fotografie musela být podepsána žadatelem.

3. Omezení cílových států a doby

Cestovní pas nemusel opravňovat k cestě do všech států. Často byla jeho platnost omezena pouze na některou z okolních zemí, nebo naopak byly některé státy vyloučeny. Do uzavření československo-sovětské smlouvy z roku 1935 často pasy neopravňovaly k cestě do Sovětského svazu.
Časové omezení: Cestovní pasy byly vydávány na omezenou dobu, zpravidla na jeden až dva roky.
Účel a cíl cesty: Žadatelé museli zpravidla uvést, proč a kam cestují. Proto se často dozvídáme i to tom, že cestovní pas byl určen k trvalému vystěhování.

4. Spolucestující

Jako spolucestující bývaly v cestovním pase uvedeny děti, případně i manželka.

5. Seznam dokumentů

Seznam dokumentů, na jejichž základě byl žadatel identifikován a byly prověřeny jeho údaje. U mužů v aktivním věku byly též vyžadovány doklady branné správy, které měly zabránit tomu, aby branci nekontrolovaně odjížděli do ciziny.