Na sklonku června loňského roku se jako poslední akce českého předsednictví EU v Praze a Terezíně uskutečnila Mezinárodní konference k osudu majetku obětí holokaustu (Více v Rch 8/2009). Její účastníci, političtí představitelé a odborníci na nejrůznější aspekty problematiky holokaustu ze sedmačtyřiceti zemí světa, přijali na závěr zasedání dokument nazvaný Terezínská deklarace. V té se mj. zdůrazňuje nutnost dořešení dosud trvajících následků tragédie šoa: problémů spjatých se sociální situací přeživších; se vzděláváním o holokaustu; s osudem majetku obětí šoa, který jim uloupili nacisté a který jim a jejich dědicům nebyl nikdy vrácen. Deklarace hovoří též o tom, že je nutné důsledněji propojit instituce, které se těmito problémy zabývají. K tomu, aby zmíněné úkoly mohly být v dohledné době vyřešeny, by měl napomoci Evropský institut odkazu šoa. S nápadem založit takový institut přišla FŽO a účastníci konference jej uvítali.
Na podzim 2009 vydala česká vláda usnesení, v němž vyjádřila souhlas s účastí ČR jako zakladatele obecně prospěšné společnosti Evropský institut odkazu šoa a zmocnila ministerstvo zahraničních věcí, aby jménem ČR funkci zakladatele vykonávalo.
Poté, na základě řady jednání mezi ministerstvem zahraničí a oslovenými institucemi, vznikla správní rada a dozorčí rada institutu. Za Ministerstvo zahraničí ČR do ní byli jmenováni prof. Tomáš Kosta, Ing. Jiří Čistecký a PhDr. Jiří Kuděla, Ph.D.; za Terezínskou iniciativu Eva Lorencová; za Federaci ŽO v ČR Ing. Petr Papoušek a za pražské Židovské muzeum Mgr. Michaela Sidenberg. V dozorčí radě budou působit JUDr. Tomáš Kraus (Federace ŽO), Ing. Tomáš Kryl, Ph.D. (za MZV ČR) a za Úřad vlády ČR Ing. Jana Vohralíková.
Správní rada vybrala ředitele institutu: stal se jím Lukáš Přibyl, historik a dokumentarista, absolvent politologického studia, historie, blízkovýchodních studií a judaistiky na Brandeis a Columbia University a tvůrce pozoruhodného dokumentárního cyklu Zapomenuté transporty. 1. února začíná institut pracovat. O jeho činnosti budeme v Rch průběžně informovat; zatím jsme o názory na jeho poslání požádali několik členů správní rady a čerstvého ředitele.
Institut jako spojnice
Jak vnímá smysl nové instituce její ředitel Lukáš Přibyl? Pro mě jsou na fungování institutu zásadní dva aspekty. Jednak že to je evropská instituce. Myslím si, že v Evropě opravdu chybí nějaké centrum, které by koordinovalo činnost všech institucí, organizací, společností a jednotlivců, kteří se holokaustem nějakým způsobem zabývají. Američané mají ve Washingtonu Muzeum holokaustu, Izrael má jeruzalémský Jad vašem, ale v Evropě nic podobného neexistuje. Terezín má navíc symbolický význam a jsem rád, že sídlo bude časem právě tam. Je to ve středu Evropy a většina evropských Židů Terezínem prošla. Chtěl bych z institutu udělat nervové centrum výměny informací: čím víc toho zjišťuji, tím častěji se dozvídám, že je spousta programů, které se nějakým způsobem duplikují, a naopak jsou oblasti, které jsou naprosto nepokryté. Institut by měl být spojnicí, která by pomáhala vytvářet podmínky pro jednotlivé organizace a lidi, kteří se šoa zabývají, tak, aby svou činnost sladili.
Jak v rámci činnosti institutu uvažuje L. Přibyl o nedokončených restitucích a navracení uměleckých předmětů uloupených nacisty? Vnímám to jako veliké téma. O restitucích se většinou mluví jako o finanční otázce, což je sice pravda, ale já bych chtěl, abychom zdůrazňovali, že je to hlavně morální otázka - ty věci byly ukradeny a krást se nemá.
Vize a konkrétní kroky
K současné situaci institutu a náplni jeho činnosti řekl Ing. J. Čistecký: Nyní probíhá jeho právní konstituování. Součástí tohoto procesu je příprava statutu, který bude obsahovat ustanovení o jeho orgánech, jejich kompetencích a způsobu fungování. Jedná se o správní radu, dozorčí radu, poradní sbor, čestnou radu a ředitele institutu. Zároveň probíhá diskuse věnující se podobě, obsazení a fungování poradního sboru, který bude sestaven ze zástupců státu, nevládních organizací a dalších expertů z řady zemí světa. Tento sbor bude rozdělen do pěti skupin (vzdělávání o holokaustu, sociální věci, nemovitosti, uloupené umění, judaika a židovské kulturní předměty), jež tematicky odpovídají pracovním skupinám na Konferenci k majetku obětí holokaustu. Hlavním úkolem poradního sboru bude doporučovat institutu projekty, které by měl uskutečňovat.
Provenienční výzkum
Zcela konkrétně vidí činnosti institutu M. Sidenberg, kurátorka ŽMP: Alespoň v první fázi se předpokládá důraz na dosažení cílů formulovaných v textu Terezínské deklarace. Patří sem především doporučení podporovat mezivládní snahu o vypracování optimální metodiky v oblasti restitucí protiprávně odňatého nemovitého majetku a kompenzací za něj. Termínem stanoveným pro splnění tohoto úkolu je 30. červen 2010. Současně by se institut měl zaměřit na vytvoření transparentní a funkční platformy pro provenienční výzkum a otázky spjaté s uplatňováním materiálních nároků týkajících se movitého majetku.
Mně osobně je nejbližší oblast uloupeného umění, kam spadají také judaika. Již třináct let se zabývám vlastnickou historií předmětů. Proto vítám snahu vedení institutu o zajištění rovnocenného přístupu k průběžně aktualizovaným informacím historického i právního charakteru, a zejména k výsledkům ať již ukončených či stále pokračujících výzkumných projektů. Za klíčové považuji vytvoření funkčního portálu, jehož součástí bude též metadatabáze umožňující snadný, rychlý a demokratický přístup k datům shromážděným v rámci historického a provenienčního výzkumu od základní úrovně až po mezinárodní.
Podobně uvažuje Ing. Petr Papoušek, podle něhož je pro institut zásadní vytvořit webovou prezentaci a s tím související vznik databáze týkající se uloupeného majetku obětí šoa. Výzkum a získávání informací o tomto majetku a možnosti restituce či náhrady by měly být prioritou.
Na pokraji chudoby
Tomáš Kraus, tajemník FŽO, ke smyslu institutu říká: Při červnové konferenci se podařilo upozornit na témata, o nichž si již všichni - veřejnost i politici - mysleli, že jsou vyřešena. Opak je pravdou. My jsme se třeba s údivem dozvídali, že mnoho obětí šoa dnes žije na pokraji chudoby, jakkoli je to relativní pojem. Na tuto skutečnost upozornilo několik iniciativ, bývalí vězni žijící dnes v USA, v Izraeli apod. Kvůli tomu se sociální problematika dostala do programu jako samostatné téma. Ale konference ukázala i na další dosud nevyřešené otázky. Při její přípravě nám bylo čím dál víc jasné, že jedno jednání, jakkoliv úspěšné, tyhle věci nevyřeší, že bude zapotřebí vytvořit stálý mechanismus, který bude mít mezinárodní podporu a silný politický mandát.
Tisk
