Scéna z filmu Andrzeje Wajdy Katyň.
Závěrečná scéna Wajdova mrazivě působivého filmu Katyň ukazuje polské důstojníky v posledních vteřinách před zastřelením: jeden po druhém přebírají štafetu modlitby Otčenáš, tam, kde jsou ústa jednoho umlčena střelou do týla, pokračuje další. Jakkoli se rozhodně nechceme připojovat k těm, kdo Wajdův snímek kritizovali z pozice, že v něm není ani v náznaku zachycen osud polských Židů (jimž slavný režisér věnoval jiné, stejně geniální filmy, například Korczaka), přece vytane na mysli: byli v Katyni vojáci, kteří by se před smrtí Otčenáš zřejmě nemodlili? Byli mezi polskými důstojníky také Židé? Podle historických průzkumů ano. K židovským obětem patřil i vrchní rabín polské armády Baruch Steinberg. Právě proto měl na nedávnou tryznu k 70. výročí vražd letět s prezidentem Kaczyńským do Katyně také polský vrchní rabín Michale Schudrich - omluvil se, neboť shromáždění připadlo na sobotu...
Lékaři, právníci, inženýři...
Podle údajů článku profesora Franka Foxe (Židovské oběti katyňského masakru, East European Jewish Affairs, vol. 23, č. 1) se v internačních táborech ve Starobilsku, v Ostaszkowě, Charkově, Kozielsku a na západní Ukrajině a v Bělorusku, v nichž Sověti po rozdělení Polska zadrželi polské důstojníky, nacházelo mezi celkem 26 tisíci vězni nejméně 700-800 Poláků židovského původu. Většina z nich měla hodnost poručíka nebo nadporučíka. Nejvyšší hodnost (plukovníka) měl Jan Władysław Nelken, psychiatr.
Zastoupení Židů mezi polskými důstojníky lze vysvětlit snadno. Kromě 8000 profesionálních důstojníků zadržela NKVD polskou inteligenci: rezervní důstojníky, mezi nimiž byli i Rusové, Ukrajinci, Gruzínci, muslimští Tataři a Židé, všichni s polským občanstvím. Tihle lidé pracovali v civilu jako lékaři, zubaři, lékárníci, právníci či inženýři, což byly profese, v nichž Židé v předválečném Polsku vynikali. V Katyni pak mezi 22 tisíci zavražděnými bylo na 450 židovských důstojníků. Židovský původ byl určen podle prvního jména a příjmení, vyznání vojáků nebyla zaznamenána s jedinou výjimkou. Tou byl právě major Baruch Steinberg.
Rabín Baruch Steinberg
Baruch Steinberg se narodil 12. prosince 1897 v městě Przemyślany v rabínské rodině (rabíny byli jeho otec a děd, později i jeho tři bratři). Rabínská studia absolvoval ve Vídni, poté studoval (ale nedostudoval) univerzitu ve Vilnu a později se věnoval studiu orientalistiky ve Lvově. V letech 1919-1920 dobrovolně bojoval proti ukrajinským jednotkám, zúčastnil se bitvy u Lvova. Od roku 1928 vykonával funkci rabína s hodností kapitána ve třetím armádním sboru v Grodnu, poté v Krakově a roku 1936 byl jmenován majorem a vrchním rabínem polské armády. Žil ve Varšavě a byl známý jako stoupenec aktivní židovské účasti v polském státě a jako přívrženec Józefa Piłsudského. V září 1939 byl jedním ze sedmi rabínů polské armády a během bojů s nacisty působil i ve funkci duchovního pro všechny nekatolické vojáky v oblasti Krakova. Do sovětského zajetí padl na konci září a byl uvězněn v táboře ve Starobilsku. Odtud byl deportován 24. prosince 1939. Zahynul v Katyni, pravděpodobně 12. dubna 1940.
Existují svědectví, která dokumentují výjimečnou solidaritu vězněných důstojníků, mezi nimiž nehrály náboženské rozdíly žádnou roli. Bronisław Młynarski v knize V sovětském zajetí (vyšla roku 1974 v Londýně) píše: Touhu po společné modlitbě dokazuje skutečnost, že židovští, protestantští a ortodoxní vězni společně navštěvovali katolické bohoslužby. Jindy jsme šli v pátek večer do ubohé kůlny, kde se stovky Židů modlily společně s kaplanem Steinbergem.
Židovské oběti katyňského masakru mají pamětní desku na varšavském židovském hřbitově v Okopowé ulici. Rabína Steinberga připomíná také pamětní tabule v armádním kostele svaté Anežky v Krakově.
Tisk
