Synagoga ve Strážnici, postavená r. 1804.
Synagogy ve Strážnici a v Úsově mají ledacos společného. Obě jsou v základech starší, než by se z jejich dnešní klasicistní podoby dalo soudit, stojí uprostřed bývalé, z velké části zachované židovské čtvrti, poblíž židovského hřbitova. Obě byly středisky velkých moravských obcí s dlouhou historií a tradicí. Obě přestaly sloužit jako dům modlitby v neblahých letech holocaustu za druhé světové války. Pro obě cenné, avšak zchátralé a zanedbané budovy nastaly - platí to pro židovské památky v Čechách a na Moravě obecně - lepší časy po roce 1990. Vrátily se do vlastnictví židovských obcí (Strážnice ŽO Brno, Úsov ŽO Olomouc), které se je postupně snažily zachránit a vrátit jim původní podobu a krásu. Když potom po roce 2000 zahájila Federace ŽO v ČR ve spolupráci s Nadačním fondem obětem holocaustu dlouhodobý projekt systematické záchrany a údržby židovských památek, byly budovy předány FŽO a zařazeny do projektu. V jarních měsících letošního roku skončily poslední práce a úpravy a začátkem června - po patnácti letech finančně i odborně náročných stavebních a restaurátorských prací - byly synagogy ve Strážnici a Úsově konečně zpřístupněny veřejnosti.
Synagoga v Úsově, pohled od zámku.
Vysvědčení pro Federaci
Ve druhé polovině devadesátých let minulého století se na půdě federace i v řadě židovských obcí vedly dlouhé diskuse o tom, jak naložit s prostředky, získanými díky částečné restituci bývalého židovského komunálního majetku. Lépe řečeno, jak nastavit poměr jejich použití mezi třemi základními okruhy potřeb židovského společenství. Na prvním místě byla a pochopitelně stále je sociální pomoc se zvláštním důrazem na péči o přeživší. Druhým okruhem je výchova a vzdělávání, tedy především péče o děti a mládež. Památky byly pak třetí v řadě.
Považuji za dobré vysvědčení pro všechny, kdo se na rozhodování ve FŽO po pádu totality podíleli, že péče o památky nebyla odsunuta na okraj činnosti této instituce. Federace už několik let koordinuje v rámci projektu, zahrnujícího všechny židovské obce, sociální práce v obcích. Podobně funguje při FŽO už bezmála deset let i projekt záchrany židovských památek. Jeho smysl je dvojí. Podporuje snahu federace získat či zakoupit významné ohrožené židovské památky, které patří městům, obcím nebo soukromníkům. V první řadě však umožňuje židovským obcím převést na FŽO památky, jejichž záchrana a provoz pro ně představují neúměrnou finanční i organizační zátěž. Tím si uvolní ruce i prostředky pro náboženský, společenský a sociální život obce. FŽO synagogy a hřbitovy po jejich historickém i stavebním posouzení zařadí do projektu a z různých zdrojů (základní a stálý je především Nadační fond obětem holocaustu) financuje jejich rekonstrukci a údržbu.
V současné době se federace stará o 90 židovských hřbitovů, 10 synagog a 3 obecní domy, převod dalších objektů se projednává. V loňském roce se významnější práce uskutečnily na 73 hřbitovech, 5 synagogách a 3 obecních domech. K těm nejpodstatnějším patřila záchrana synagog v Krnově, Úsově a Strážnici, obecního domu v Úštěku a rabínského domu v Polné, dále hřbitovních areálů v Uherském Brodě, Šumperku, Úštěku a Roudnici nad Labem. Mezi dalšími lze uvést např. židovské hřbitovy v Kojetíně, Prostějově a Strážově na Šumavě (oprava hřbitovních zdí), v Blovicích, Budyni nad Ohří, Dambořicích, Dolních Kounicích, Jablunkově, Moravském Krumlově, Pňovanech a Strážově na Šumavě (oprava a restaurování náhrobků), v Prostějově a Puclici (oprava hřbitovních budov) a v Bzenci, Jihlavě, Moravském Krumlově, Pohořelicích, Slavkově, Strážově na Šumavě a Úštěku (ošetřování nebo kácení stromů). Na většině hřbitovů samozřejmě probíhala zároveň základní celoroční údržba spočívající v ostraze, drobných opravách hřbitovních objektů, ošetřování stromů a průběžném odstraňování nevhodné vegetace a odpadů.
Synagoga v Úsově, bejt ha-kneset, má opět původní oltář.
Lidé spolu rozmlouvali
Nejnověji se každý může o výsledcích činnosti projektu na záchranu židovských památek v ČR při FŽO přesvědčit ve dvou historických moravských městech, Strážnici a Úsově. (O technických okolnostech renovace a vlastní historii synagog i zdejších židovských obcí jsme již psali v minulém čísle Rch - viz článek Dobré zprávy z Moravy.) Už sama návštěva těchto míst je zajímavá. Obě obce mají velké a veřejnosti přístupné zámky, obě leží v hezké krajině, neponičené průmyslovou civilizací. Od minulého měsíce jsou synagogy opět součástí a ozdobou těchto míst a židovské hřbitovy se z houštin a zapomnění znovu staly důstojnými místy odpočinku lidí, kteří zde po staletí žili. A co je ještě důležité: otevření obnovených židovských památek pro veřejnost (Strážnice 5. 6., Úsov 8. 6.) se na obou místech stalo skutečnou res publica, věcí veřejnou v nejlepším slova smyslu. Byli zde starostové, přestavitelé státní správy, zastupitelé, sponzoři, představitelé židovských obcí i federace. Pořadatelé také pozvali potomky těch místních židovských rodin, z nichž někdo zázrakem přežil holocaust. Přijeli Židé z Austrálie, Izraele, USA i z evropských zemí. Ale přišli také ve velkém počtu místní, spontánně a dobrovolně. Staří, kteří se ještě pamatovali na své židovské sousedy, jejich děti i vnukové. Lidé spolu rozmlouvali, ptali se, vyprávěli, vzpomínali...
To je ta povzbuzující strana skutečnosti, kterou by lidsky i politicky zatím marginální neonacisté rádi zapřeli a zatřeli černou barvou.
Budoucí návštěvníci tu také mohou nahlédnout, že péče o památky není investování do kamene
, jak to někdy slýcháme. Péčí o památky investujeme do procesu, který není ohraničen principem krátkodobé spotřeby. Účastníme se něčeho, co zde bylo dříve, než jsme začali žít, a co tu - také díky naší péči - bude, až my tady nebudeme.
Právě v této souvislosti a na takových místech si můžeme uvědomit, že jsme, vedle své individuální krátkodobé existence, součástí procesu, který naše životy přesahuje a trvá - slovy modlitby řečeno - le-dor va-dor
(po všechna pokolení).
Tisk
