U příležitosti 900. výročí zasvěcení tamější středověké synagogy uspořádalo Historické muzeum Falce ve Špýru výstavu Evropští Židé ve středověku
. Tvůrci výstavy se rozhodli představit (vůbec poprvé) současně obě středověká hlavní židovská centra - Sefarad na Iberském poloostrově a Aškenáz ve střední Evropě - a ukázat odlišný charakter a kulturní přínos těchto oblastí. Na výstavě je soustředěno množství pozoruhodných, často ještě nikdy nevystavených exponátů z 80 muzeí, knihoven a archivů z 12 států. Také Židovské muzeum v Praze zapůjčilo na výstavu některé ze svých nejstarších synagogálních textilií.
Synagoga ve Wormsu byla zničena nacisty a obnovena v letech 1958-1961. (Foto: A. Pařík)
Jednotlivé oddíly špýrské expozice jsou věnovány institucím a památkám nejstarších porýnských obcí, ukázkám vzácných středověkých rukopisů i nejrůznějším předmětům každodenní potřeby. Zvláštní pozornost je věnována působení židovských učenců v náboženství, filosofii, přírodních vědách a lékařství. Další těžiště výstavy tvoří přínos středověkých Židů k vývoji hospodářství v evropských zemích. Nálezy židovských pokladů z Colmaru, Münsteru, Lingenfeldu a Erfurtu, které obsahují stříbrné poháry, židovské šperky, prsteny a přívěsky, jsou svědectvím činnosti židovských bankéřů a obchodníků, ale i neklidných podmínek jejich působení. Hlavní atrakcí výstavy je však virtuální rekonstrukce synagogálního komplexu ve Špýru.
Návštěva výstavy v Historickém muzeu Falce nabízí návštěvníkovi z Prahy navíc vzrušující možnost srovnat pražské židovské památky s ještě staršími památkami ve Špýru a Wormsu a připomenout si dramatické osudy těchto významných středověkých židovských obcí.
Ve městech Šum
Židé se v Porýní začali usazovat v 9. a 10. století, když se tu stabilizovaly politické poměry. Označení ŠUM (hebr. česnek) bylo užíváno jako zkratka pro úzce spojené nejstarší rýnské obce Špýr, Worms, Mohuč (hebr. Špira, Warmaisa, Mejnc). Židovští obchodníci původem z Itálie, Francie a Španělska zásobovali Porýní luxusním zbožím ze zemí Orientu. Prostřednictvím souvěrců v islámské části Iberského poloostrova, na Sicílii, v severní Africe a na Blízkém východě dováželi koření, kadidlo, hedvábí a brokát. Získávali tak nezbytné finanční prostředky, aby mohli provozovat bankovní obchody. Přicházejí na scénu západní a střední Evropy v době, kdy města v důsledku četných stavebních podniků zásadně měnila svůj vzhled a jejich obyvatelé přivykali urbánnímu způsobu života. Židovští bankéři byli schopni poskytovat krátkodobé úvěry, nezbytné pro pokračování těchto projektů. Dálkový a bankovní obchod vytvořil podmínky pro trvalé usazení Židů. Řemeslné činnosti se zde Židé věnovali jen pro vlastní potřebu. Spektrum zaměstnání, které provozovali ve Španělsku nebo Francii, bylo podstatně širší a rozmanitější.
Mikve ve Špýru z r. 1128.
Porýnští Židé pocházeli ze vzdělané horní vrstvy svých původních obcí. Muži i ženy byli na rozdíl od převážné části křesťanského obyvatelstva gramotní, byli obeznámeni s matematikou a mluvili obvykle několika cizími jazyky. Většina mužů znala židovskou náboženskou literaturu. Mnozí z nich byli vynikající učenci a své znalosti předávali v obecních vysokých školách, někteří provozovali soukromé školy. Na vysoké školy porýnských měst přicházeli studující z daleka, dokonce z oblastí mimo římskou říši. Porýnští učenci se svými náboženskými rozhodnutími, spisy, liturgickými zpěvy a poezií podíleli rozhodujícím způsobem na tvorbě nově vznikajících aškenázských tradic. Jejich kolegia působila od poloviny 12. století jako nejvyšší náboženské instance aškenázského židovstva. Korespondovali i s kolegy z Francie, Anglie, Iberského poloostrova a Itálie. Členové učenecké rodiny Kalonymů ve Špýru založili ve druhé polovině 12. století středověké hnutí zbožných
, které získalo řadu stoupenců.
Nejstarší židovské osídlení v Porýní vzniklo r. 903 v Mohuči, která měla výhodnou polohu jako křižovatka evropských obchodních cest. V průběhu 10. a 11. století byly založeny významné židovské obce také ve Wormsu, Kolíně, Trevíru a Špýru, kam se uchýlili Židé r. 1084 vyhnaní z Mohuče. Většina nových obcí vznikala především v biskupských městech a požívala zvláštní ochrany, která ale nebyla vždy dokonalá. Již v průběhu první křížové výpravy roku 1096 byla před pogromem uchráněna jen obec ve Špýru; ve Wormsu a Mohuči šel počet obětí do stovek. Také před druhou křížovou výpravou 1146-1147 a po ztroskotání třetí křížové výpravy v roce 1192 byly rozdmychávány protižidovské nálady, které vedly k pogromům ve Špýru (1195) a Wormsu (1196). Při pogromech souvisejících s černou smrtí
(dýmějový mor) z let 1348-1350 byly prakticky zničeny téměř všechny židovské obce v pozdějším Německu. I když byly kehilot ve Špýru, Wormsu a Mohuči znovu obnoveny, již nikdy nedosáhly v hospodářské ani duchovní oblasti dřívějšího významu. Náboženským střediskem Židů v horním Porýní se v následujících staletích stala kehila ve Wormsu. Tato nejstarší židovská obec Aškenázu byla po téměř 1000 letech trvání v roce 1942 vyvražděna nacisty.
Nejstarší památky regionu
Nejstarší zpráva o synagoze v městech ŠUM pochází z Wormsu z roku 1034, synagoga v Mohuči je doložena k roku 1093. Z wormské synagogy z let 1174-75 zůstaly po nacistickém pogromu jen základy, zachovaly se však části synagogy ve Špýru, dokončené roku 1104, které lze považovat za nejstarší příklad synagogální architektury severně od Alp.
Worms - nejstarší dochvoaný židovský hřbitov v Evropě. (Foto: A. Pařík)
Po zániku středověké židovské obce používalo město Špýr budovy kolem synagogy v prostoru Židovského dvora
jako zbrojnici. V 17. století byly synagoga a ostatní budovy silně poškozeny a tehdy byly zastavěny obytnými domy. V roce 1999 získalo tyto budovy město a provedlo archeologický a stavební průzkum, který potvrdil, že v novějším zdivu jsou zachovány stěny středověkého chrámu. Pozdější zástavba byla z prostoru synagogy a ženské lodě odstraněna a dochované románské a gotické zdi byly očištěny a stavebně konzervovány. Současně město navázalo v roce 1998 partnerství s izraelským městem Javne a podpořilo obnovení židovské obce ve Špýru.
Všechny tři obce ŠUM měly svou rituální lázeň. Pozoruhodnou památkou je zvláště hluboká a prostorná románská mikve, zřízená v roce 1128 ve Špýru. Její prohlídka je velkým zážitkem. Za románským portálem s mohutným překladem a zděným tympanonem vás schodiště přivede do klenuté předsíně, z níž vede úzký průchod do malého klenutého prostoru ke svlékání a oblékání. V hlavní stěně předsíně proti schodišti se otevírá velké zdvojené okno s výhledem do lázně, pod nímž je kamenná lavice. Vpravo můžete pokračovat půlkruhově zatočeným a jen spoře osvětleným schodištěm dále až ke vstupu do téměř čtvercového prostoru (cca 3 x 3,5 m) s nádrží a širokými stupni po obvodu, která je zčásti zaplněna vodou. Nad bazénem se zvedá téměř desetimetrová šachta, v jejíž klenbě je proraženo okénko, které nádrž spoře osvětluje.
Již kolem roku 1000 používali Židé v Mohuči hřbitov zvaný Židovský písek
, nejstarší zachovalý náhrobek je datován rokem 1049. Na pozemku tohoto z větší části zničeného hřbitova byl v roce 1926 zřízen pamětní hřbitov s asi 200 náhrobky, které byly už ve středověku odcizeny a použity jako stavební materiál. Pozemek židovského hřbitova ve Špýru daroval židovské obci biskup v roce 1084. Hřbitov byl vícekrát znesvěcen a jeho náhrobní kameny odcizeny, od konce 19. století je pozemek zastavěn. Dodnes bylo ve Špýru nalezeno v pozdějších stavbách 45 židovských středověkých náhrobků z let 1112-1443.
Židovský hřbitov ve Wormsu je nejstarší dochovaný židovský hřbitov v Evropě. Byl používán patrně již od roku 1034, nejstarší náhrobky se dochovaly až od roku 1076-1077. Hřbitov byl nazýván Svatý písek
, protože zde byl podle legendy rozsypán písek ze Svaté země. Celkem se dochovalo 10 náhrobků z 11. století, ze 12. století je jich dochováno již asi 50. Ve starší, hlouběji položené části hřbitova najdeme dnes přes 1000 náhrobních kamenů, stejný počet stojí v novější části, kde se pohřbívalo až do roku 1911. K nejznámějším zde pohřbeným osobnostem patří mohučský rabín Meir z Rothenburgu, zvaný Maharam (kol. 1220-1293), rabi Nathan ben Izák z Wormsu (1333), mohučský rabín Jakob Molin zvaný Maharil (1427), rabi Simson Bacharach (1670), který působil rovněž v Praze, a další wormští rabíni moravského původu jako Jair Chajim Bacharach (1702), rabi Naftali Hirsch Spitz (1712) nebo rabi Moses Brod (1742) a mnoho dalších. V roce 1625 provedl velkorysou obnovu a rozšíření hřbitova zdejší rodák David Oppenheim (zemřel 1642), pravděpodobně děd vrchního pražského a zemského rabína stejného jména.
Synagoga ve Wormsu
Bývalá židovská čtvrť ve Wormsu se nachází na severním okraji města mezi Židovskou ulicí a městskými hradbami. První synagoga zde stála už v roce 1034. V letech 1174-1175 bylo postaveno mohutné dvoulodí nového chrámu, který byl počátkem 13. století ještě rozšířen o prostornou ženskou modlitebnu (takto velké ženské modlitebny jsou známé pouze z Wormsu a Špýru). Synagoga, jež byla vzorem pro synagogu v Řezně a pro pražskou Staronovou synagogu, byla vypálena při listopadovém pogromu v roce 1938 a po deportaci wormských Židů v roce 1942 srovnána se zemí. Dnešní chrám byl obnoven na původních základech v letech 1958-1961 jako jedna z nejvýznamnějších památek židovské historie, i když ve městě po válce již žádná židovská obec nevznikla. V zahradě synagogy leží zachovalá románská rituální lázeň, zbudovaná roku 1185-1186 podle vzoru starší a větší špýrské mikve.
Naproti obnovené synagoze může zvídavý návštěvník zhlédnout expozici zdejšího Židovského muzea, věnovanou historii wormských Židů. Muzeum vzniklo roku 1982 v tzv. Rašiho domě, což byl původně obecní svatební
nebo taneční dům
. Své dnešní jméno získal po slavném komentátoru bible a Talmudu rabim Šelomo ben Jicchakovi, zvaném Raši (1040-1105), rodáku z francouzského Troyes, který ve Wormsu v letech 1060-1065 studoval u rabiho Izáka. Mimochodem: letos uplyne 900. let od Rašiho smrti. Worms a Troyes si toto výročí připomenou řadou přednášek, výstav a exkurzí, na jejichž přípravě se podílejí město a Židovské muzeum ve Wormsu, židovská obec v Mohuči a spolek Warmaisa. Připravuje se také vědecké sympozium a publikace, jež budou věnované životu a dílu Rašiho.
To vše se však teprve chystá. Výstava v Historickém muzeu Falce Evropští Židé ve středověku
je však už více než dva měsíce otevřena a potrvá až do 20. března 2005; poté bude možné stejnou expozici zhlédnout v Židovském muzeu v Berlíně.
Tisk
