Košer maso pro Židy v Polsku, 1919.
Letos si připomínáme 90. výročí založení jedné z nejvýznamnějších židovských dobročinných organizací American Jewish Joint Distribution Committee (Amerického židovského spojeného distribučního výboru), známého spíše jako JDC nebo Joint. (Slovo joint, spojený, je v názvu organizace proto, že vznikla spojením tří těles s podobnými cíli - American Jewish Relief Committee, Central Relief Committe a People's Relief Committee.) Během své působnosti pomohl Joint milionům Židů v osmdesáti pěti zemích světa. Od první světové války do současnosti se způsob této pomoci v podstatě nezměnil: pracovníci Jointu se starají o to, jak k potřebným Židům dostat potraviny, ošacení a finance, zajistit jim léky, zdravotní péči, pomoci jim vytvořit sociální a vzdělávací programy a v krajním případě najít způsob, jak by mohli uniknout z nebezpečí a emigrovat (naposledy to bylo v případě Židů, kteří se ocitli uprostřed etnických konfliktů v bývalém Sovětském svazu, nebo v případě Židů etiopských, jemenských či syrských).
U příležitosti výročí připravily Národní knihovna ČR, FŽO v ČR a JDC v pražském Klementinu výstavu připomínající činnost Jointu v Československu. Základní údaje o celkové historii této instituce přináší následující článek, dobové fotografie jsou převzaty z brožury, kterou JDC k výročí vydal.
Sirotčinec v Bagdádu, podporovaný JDC, 1918.
První světová válka a léta po ní
Joint vznikl v listopadu 1914 (jeho původní název zněl The Joint Distribution Committee of American Funds for the Relief of Jewish War Sufferers) na popud skupiny amerických Židů pocházejících z Německa - Jakoba H. Schiffa, Louise Marshalla, Felixe M. Warburga aj., kteří se rozhodli získávat peníze na potravinovou pomoc pro válkou zbídačelé Židy v Polsku a v Tureckem kontrolované Palestině. Joint účinně pomáhal i po skončení války, neboť rozpad rakousko-uherské monarchie a bolševická revoluce v Rusku znamenaly pro východoevropské Židy další ohrožení - tisíce jich umíraly jako oběti nemocí, hladu a výbuchů protižidovského násilí. V letech 1919-1920 vyslal JDC do východní Evropy (především do Polska, Rumunska a Litvy) skupiny sociálních pracovníků, jejichž úkolem bylo pracovat v místních komunitách, vytvořit v nich programy pomoci, systém zdravotní péče a zařízení pro péči o děti. V Palestině JDC podporoval nové osadníky - finanční pomoc směřoval do vzdělávacích, náboženských a sociálních institucí.
Nové boty na cestu do Izraele, 1949.
V pomoci ruským Židům sehrála důležitou roli organizace Agro-Joint, která vznikla roku 1922 na základě smlouvy se sovětskou vládou. Prostřednictvím této organizace pak mohl Joint pomáhat neproduktivním
židovským obchodníkům a řemeslníkům, které komunistický režim násilně vystěhovával do zemědělských osad na Ukrajině a na Krymu.
Dalším stěžejním projektem 20. let byly pokladny (kasy
). Joint vybudoval ve východní Evropě síť více než sedmi set půjčoven peněz, v nichž bylo možno získat výhodný (někdy i zcela bezúročný) úvěr. Na projektu se spolupodílela Židovská kolonizační asociace (organizace podobná Jointu, kterou založil baron M. Hirsch). Akce byla zahájena v roce 1924 a pomáhala lidem v Pobaltí, na Podkarpatské Rusi, v Rumunsku a také v Polsku, kde přispěla ke zmírnění chudoby téměř milionu Židů.
JDC pomohl do Izraele 46 000 jemenským Židům.
Nacismus a druhá světová válka
Po nástupu Hitlera k moci se Joint soustředil především na pomoc německým Židům. Poskytoval prostředky německým židovským organizacím, a ty je využívaly k vytváření rekvalifikačních programů v zemědělství a na možnosti emigrace. Díky úsilí Jointu a organizací, jež podporoval (nejvýznamnější z nich byl HICEM), vycestovalo v letech 1933-1939 z Německa na 110 000 Židů; desítky tisíc pak z dalších evropských zemí.
Během 2. světové války se Joint snažil pomoci co největšímu počtu Židů uniknout z ohrožení. Emigrace směřovala především do Palestiny (byla však limitována kvótami britské mandátní vlády), na 20 000 Židů našlo s pomocí JDC útočiště v Šanghaji, osady pro uprchlíky se budovaly také v Dominikánské republice a v Bolívii. Během války se Joint snažil zlepšit životní podmínky Židů internovaných v ghettech. Poskytl také zhruba 300 000 dolarů na židovský odboj.
Evakuace Židů z Afriky, 60. léta.
Po válce se Joint zapsal do dějin svou pomocí přeživším holocaustu, na kterou opatřil a distribuoval 300 milionů dolarů. Do Evropy byly poslány tuny jídla, léků a dalších potřebných věcí, na pomoc pro téměř 700 000 lidí byla zorganizována armáda lékařů, sester, sociálních pracovníků, učitelů a organizátorů. Většina uprchlíků se nacházela ve sběrných táborech v Německu, Rakousku a Itálii, ale Joint podporoval i ty, kteří zůstali v Maďarsku, Polsku a v Rumunsku. V roce 1947 provozoval výbor 380 zdravotních středisek. Lékaři a sestry bojovali s epidemiemi, které se šířily v internačních táborech, v nichž téhož roku žilo na 230 000 lidí. Pro 137 000 dětí, zvláště v internačních táborech, zajišťoval kromě jídla a lékařské péče také vzdělání a rekonvalescenci.
Zásadní roli sehrál Joint při podpoře hnutí Bricha a Alija bet - ilegální emigrace Židů z východní Evropy do Palestiny, USA, Kanady a dalších zemí. Touto cestou nalezlo nový domov 600 000 židovských běženců.
Textilní dílna pro Židy z Transylvánie.
Založení Státu Izrael
Po květnu roku 1948 přijelo do nově založeného židovského státu s pomocí Jointu na 440 000 Židů - 270 000 z Evropy a 167 000 ze severní Afriky. Na pomoc nemocným a starým imigrantům uskutečnil výbor spolu s Židovskou agenturou projekt Malben (díky němu vznikla v zemi síť nemocnic, pečovatelských domů a chráněných pracovišť). Joint pomáhal také při integraci severoafrických Židů, kteří se usadili ve Francii.
Na konci 40. a začátkem 50. let byl Joint vypovězen ze zemí komunistického bloku (z Československa se musel stáhnout v roce 1950). Do Polska se směl vrátit ke své činnosti v roce 1957, ale byl opět vypovězen po šestidenní válce v roce 1967. V 80. letech minulého století jeho pracovníci postupně navazovali kontakty s židovskými obcemi v Maďarsku, Československu a Polsku. Vedle tradiční sociální a humanitární pomoci potřebným přispěl Joint po pádu železné opony významnou měrou k postupné obnově židovského života ve střední a východní Evropě. Za mnohé mu dluží též čeští a slovenští Židé.
Tisk
