Byl to šťastný nápad, se kterým přišel před lety tehdejší ředitel Muzea Kroměřížska v Kroměříži Tomáš Květák - uspořádat na podzim 1994 konferenci, na níž by dostali badatelé z Moravy a Slezska, ale i okolních zemí, příležitost prezentovat výsledky svých zjištění na téma: minulost a přítomnost židovského osídlení na tomto území. Zájem odborného publika byl značný, konference si v dalších letech získala a udržela své renomé, a proto se badatelé sešli v Kroměříži na konferenci Židé a Morava v polovině listopadu 2003 již podesáté.
Synagogu v Olomouci zničili nacisté v r. 1939.
Pokud budeme srovnávat situaci na Moravě se stavem v okolních zemích, dojdeme k příjemnému zjištění. Každoroční judaistická konference se v celé střední Evropě koná jen na Moravě v Kroměříži - pouze tady má odborná veřejnost o danou problematiku takový zájem a také schopnost a podmínky tato pravidelná setkání realizovat. Velmi důležitý je rovněž fakt, že do roka vždy spatří světlo světa sborník přednesených příspěvků.
V průběhu deseti ročníků konference Židé a Morava vystoupilo osmdesát tři autorů, z nichž téměř třetinu (25) představují ženy. Mezinárodní charakter dodala konferencím účast sedmi zahraničních přispěvatelů z Polska, Slovenska, Německa, Francie a USA. Bylo předneseno celkem 187 referátů (počet vystoupení na jednu osobu kolísá od jednoho do deseti). Tematicky jednoznačně převládá historie starší (do doby, kdy Židé získali občanská práva) i nová od roku 1848 - dohromady jde o více než třetinu počtu příspěvků. Následují práce zachycující osudy významných osobností, sociologické a demografické studie, dále práce o holocaustu, antisemitismu, texty literárněvědecké, jazykovědné a uměnovědné, příspěvky zabývající se problematikou náboženství, památkové péče a architektury, nechybí tu ani referáty a informace ze soudobého života.
Příspěvky přednesené na konferencích a publikované ve sbornících se staly neocenitelným zdrojem poznání pro badatele v oblasti judaistiky na Moravě a v moravské části Slezska. Je nesmírně důležité, že mohou konfrontovat, korigovat a doplňovat své poznatky v interdisciplinární rovině - množství údajů vylučuje, aby jedinec obsáhl celý obor. Stále se objevují nové skutečnosti, které nutí starší názory přehodnocovat. Je totiž zřejmé, že v moravské a slezské judaistice existuje ještě celá řada oblastí a témat, které čekají na odborné zpracování a publikování. Připomeňme si jen některé z nich: epigrafika nápisů na náhrobcích židovských hřbitovů, dokumentace dochovaných a zaniklých židovských čtvrtí, synagog a hřbitovů, analýza sbírek movitých předmětů sloužících k zařízení synagogální a privátní sféry, od války soustředěných v pražském Židovském muzeu, analýza hebrejských tisků a literatury, archivní prameny, především v obou zemských archivech v Brně a Opavě, ale i archivy měst a obcí uložené v okresních archivech a konečně archivy židovských obcí v Židovském muzeu v Praze.
Obsažným zdrojem k poznání historie jednotlivců a rodin jsou též židovské matriky ve fondech Státního ústředního archivu v Praze, zapomenout nelze ani na potřebu zachytit osobní svědectví poslední pamětnické generace.
Velké pole působnosti zůstává pro badatele také v málo prozkoumaných tématech, jako jsou středověké židovské osídlení Moravy, účast židovských podnikatelů a firem na hospodářském rozvoji země ve 2. pol. 19. a 1. pol. 20. století, židovské spolky a korporace. Na své zpracování čeká rovněž život a dílo významných osobností židovského původu a další. Z tohoto výčtu jsou mimochodem jasně patrné obtíže, které pro domácí badatele představuje skutečnost, že řada materiálů je uložena mimo Moravu. V tomto smyslu se ještě musí okruh úkolů doplnit o excerpci zdrojů se vztahem k Moravě a Slezsku v zahraničí, především ve Vídni, Vratislavi, Budapešti a Izraeli.
Vraťme se však do Kroměříže. Za úspěšnou realizaci deseti ročníků konference Židé a Morava patří velký dík pořadateli a hostiteli: Muzeu Kroměřížska se sídlem v Kroměříži a osobně řediteli ing. Jiřímu Stránskému a organizátoru celé akce, Mgr. Petru Pálkovi.
Tisk
