Když byly nedávno propuštěny Italky, držené v Iráku teroristy jako rukojmí, přečetl jsem si v komentáři významného českého deníku výrok: Propagandistická hra, kterou hrají teroristé s psychicky nepředstavitelně mučenými civilisty, patří k nejodpornějším zločinům a je srovnatelná s holocaustem.
Slovo holocaust pochází z řečtiny a znamená zápalnou oběť
. Toto spojení odkazuje k Bibli, ale ve vědomí lidstva zdomácnělo jako označení pro vyhlazování Židů za druhé světové války. Původně metafora tak nabyla konkrétního obsahu, s nímž pracují historici i filosofové. Holocaust je jim termínem pro promyšlený nacistický program vedoucí od identifikace židovských obětí přes jejich okradení, sociální a ekonomickou degradaci po shromáždění na jednom místě a likvidaci. Holocaust označuje genocidu zvláštního druhu nejen co do způsobu provedení, ale i motivace. Z hlediska vrahů si totiž příští oběti zasloužily smrt jen proto, že se narodily. A jejich potomci byli k smrti odsouzeni ještě dříve, než byli počati.
Toto se tedy rozumí, když se řekne holocaust. V každodenní praxi, jak ukazuje i novinový citát, si však tímto slovem lze posloužit téměř neomezeně. Není sporu, že holocaust patřil k nejodpornějším zločinům v dějinách. Proto však ještě každý odporný zločin není holocaustem, a už vůbec jím není propagandistická hra - i sebevíce odsouzeníhodná. Slyšeli jsme svého času předsedu ODS Topolánka poukazovat na nedůvěryhodnost svých politických soupeřů výrokem, že se jedná téměř o osvětimskou lež
. Lidovecký poslanec Karas se nechal slyšet, že holocaustem jsou mu interrupce. Význačný činitel českého zemědělství před časem v TV nabídl paralelu mezi vybíjením hovězích stád v důsledku nemoci šílených krav a deportacemi skupin obyvatel do plynových komor. Arabská, ale i levicová média v demokratických zemích běžně srovnávají izraelskou armádu s nacisty, a dokonce ji obviňují z páchání holocaustu.
S ohledem na historickou skutečnost, ale i vzhledem k budoucnosti by bylo dobré zacházet s výrazem holocaust či osvětimská lež
úměrně jejich skutečnému významu. Považuji to za povinnost vůči zavražděným, ale i vůči nám, živým, pokud si máme vzít z onoho strašného období nějaké poučení. Vždyť je-li Osvětim všude, není nikde. Je-li každá vojenská akce či krutost holocaustem, potom skutečný holocaust zůstává nejprve zastřen a posléze vymazán z paměti.
A právě o to jde: O boj se zapomněním. Existují totiž lidé, dokonce dobře zorganizovaní, kteří chtějí historickou paměť lidstva oslabit programově. Hodí se jim to k jejich budoucí, nedemokratické vizi světa. Ti ostatní by jim v jejich díle neměli neúmyslně pomáhat. Holocaust prostě není příměr.
(Psáno pro Rch a BBC)
Tisk
