Hagibor, současný stav.
V neděli 7. března, asi 13 hodin poté, co v Pinkasově synagoze proběhla tryzna za oběti vyvraždění tzv. terezínského rodinného tábora v Osvětimi, se konala v americkém YIVO Institute for Jewish Research ojedinělá akce, kterou připravila Židovská obec v Praze ve spolupráci s generálním konzulem Alešem Pospíšilem, Českým centrem v New Yorku a za podpory American Joint Distribution Committee (AJDC). V západní části 16. ulice na Manhattanu se sešlo na tři sta lidí, aby si připomněli šedesáté výročí tragických událostí v Osvětimi a zároveň se zúčastnili zveřejnění výzvy na podporu výstavby domova na pražském Hagiboru pro ty, kterým se podařilo útrapy koncentračních táborů a ghett přežít.
Kulturní program, který byl uveden oficiálními projevy ředitele YIVO dr. Rheinse a českého generálního konzula, se skládal z vystoupení amerického komorního souboru MOTÝL, čtení úryvků z autobiografické knihy Vlasty Schönové, které přednesla Helena Epsteinová, a z krátké ukázky dokumentárního filmu Zuzany Justmanové o Alfredu Kantorovi; v souvislosti s touto akcí byla otevřena výstava jeho kreseb z prostředí koncentračních táborů (výstava byla zapůjčena ŽOP z Památníku Terezín, v YIVO bude možno ji zhlédnout do 13. 6.). Následně byl představen projekt Hagibor, který ve svém projevu podpořil i zástupce AJDC, dr. Amos Avgar. Podpůrný dopis zaslal i Václav Havel (viz níže).
Akce v New Yorku navazovala na přípravu projektu Hagibor, kterým se intenzivně zabývá vedení a reprezentace ŽOP již od roku 2003. Koncem roku 2002 architekt Šrom vyhotovil studii možné přestavby areálu na Hagiboru tak, aby zde mohlo být ubytováno asi 60 lidí a zároveň umístěn denní stacionář. Investice byla odhadnuta na 150 milionů Kč a ŽOP musí najít způsob, jak financovat přibližně dvě třetiny z této částky. ŽOP by tak mohla mít v budoucnosti k dispozici 28 míst v Pensionu Ch. J. a 60 míst v domově na Hagiboru, který by poskytoval i celodenní zdravotní péči. Projekt byl v minulosti představen sociální komisi Terezínské iniciativy, která jej podpořila s důrazem na skutečnost, že by toto zařízení mělo být otevřeno všem, kteří přežili holocaust v ČR. Přípravu projektu podpořila v minulých týdnech i FŽO. Nyní se zdá, že existuje široká koalice jednotlivců a organizací, které se snaží výstavbu Hagiboru realizovat. ŽOP vypracovala demografickou studii, která dokládá dostatečnou poptávku po podobném zařízení až do roku 2030, kdy se i poválečné ročníky začnou blížit věku 80 let.
Hlavní otázkou, kterou je teď třeba zodpovědět, je způsob financování výstavby a provozu nového zařízení. Poslední jednání reprezentace ŽOP rozhodlo, že definitivní slovo v této věci bude mít (na základě výsledků výběru dodavatele projekčních prací) nová reprezentace vzešlá z dubnových voleb. ŽOP se však již v minulých měsících obrátila na zahraniční nadace a možné dárce s informacemi o projektu. Jako příklad bych uvedl žádost u Swiss Settlement Fund v New Yorku, kterou jsme zaslali koncem minulého roku. Začátkem dubna bude soudce Korman pořádat veřejné slyšení k rozdělování prostředků tohoto fondu, za ŽOP se slyšení zúčastní Zuzana Justmanová.
Připravovaná výstavba Hagiboru počítá s tím, že by nové zařízení mohlo být otevřeno v roce 2007. Zhruba polovina kapacity by byla okamžitě naplněna obyvateli Domova seniorů Ch. J. a některými klienty Pensionu Ch. J., jejichž zdravotní stav by vyžadoval intenzivnější zdravotní péči. Zbývající kapacita by byla k dispozici nově příchozím klientům.
Domnívám se, že nyní existuje poslední možnost, aby ŽOP vybudovala domov seniorů, který by sloužil přeživším z koncentračních táborů a ghett jako místo k prožití posledních dnů. Věřím, že naše komunita je dostatečně ekonomicky silná, aby tento projekt zvládla. Chtěl bych závěrem poděkovat všem, kteří nabízejí projektu svou podporu, jmenovitě bych rád uvedl paní Zuzanu Justmanovou, bez níž by naše kampaň v New Yorku nemohla slavit úspěch.
Václav Havel: Dopis k výstavě Alfreda Kantora
Vážení přátelé,
Židovská obec v Praze si zvolila jako jeden ze svých cílů vybudovat pro přeživší oběti holocaustu domov seniorů na Hagiboru. Je to zajisté úkol zásadní pro celou českou židovskou komunitu, jejíž polovinu tvoří lidé, kteří přežili útrapy války. Ve spojitosti s tímto projektem je dnes zahájena výstava Alfreda Kantora Umělcův deník
v YIVO Institute for Jewish Research. Je to právě v den, kdy bylo před šedesáti lety v Osvětimi-Birkenau zavražděno nejvíce českých občanů v celé historii naší země. Byly zabity celé rodiny včetně dětí. Jejich jedinou vinou bylo to, že byli Židy. Tato vražda se udála v místě, které bylo pro vyvražďování lidí zřízeno. A to zcela racionálně, uváženě a velmi odborně. Nebylo v tom nic náhodného a vlastně ani nic emocionálního. Byl to výsledek úvahy, že tito lidé - Židé - musí být zabiti, a to pokud možno všichni a na celém světě, aby jiní lidé - rasově čistí
- nebyli těmito nečistými
ohrožováni a mohli panovat nad celým světem.
Tragické na této události není jenom to, že k ní vůbec mohlo dojít, ale snad, a možná především to, že dodnes vraždu nedokážeme pochopit. Umíme ji jen pojmenovat. Bojím se, že jen málokdo z nás si uvědomuje, jak lhostejně a bez pocitu osobní zodpovědnosti se díváme zpátky. Vidíme často jen to, co se dělo uvnitř koncentračních táborů a co jsme se stejně dozvěděli příliš pozdě, a nevidíme, že kolem těchto táborů žily miliony netečně přihlížejících.
Bojím se, že mnoho z této netečnosti v naší společnosti stále ještě zůstává a že si jen málokdo připustí, že naše dnešní lhostejnost vůči této i všem ostatním tragédiím minulosti i přítomnosti z nás dělá spoluviníky. Jsem rád, že se dnes scházíte, abyste uctili památku zemřelých a zároveň podpořili projekt, který by měl pomoci zmírnit životní útrapy bývalých vězňů koncentračních táborů a ghett alespoň v jejich stáří.
New York 7. 3. 2004
Tisk
