Završením Pamětních terezínských dnů konaných před deseti lety k 50. výročí vzniku terezínského koncentračního tábora, ghetta, byla mezinárodní vědecká konference na téma Úloha Terezína v historii nacistického konečného řešení židovské otázky
, již ve dnech 25.-28. listopadu 1991 zorganizovaly Památník Terezín a Terezínská iniciativa; záštitu nad ní převzal tehdejší předseda české vlády Petr Pithart. Konference, jejíhož jednání se účastnilo 75 předních historiků z tehdejšího Československa i ze zahraničí, se stala příležitostí k posouzení stavu terezínské historiografie, jejích výsledků i tzv. bílých míst. Diskutovalo se o dluhu československé, respektive české historiografie ve vztahu k židovské problematice, o nutnosti plně jí vrátit do širšího kontextu českých dějin, o dalších směrech a prioritách výzkumu. Od listopadových dnů roku 1991 se mnohé změnilo.
Deset let, jež od konání konference uplynuly, je vhodnou příležitostí k určité bilanci. I když zdaleka nebyly naplněny všechny cíle a úkoly, které si toto přelomové setkání historiků vytýčilo, zaznamenal v letech 1991-2001 výzkum holocaustu na území Čech a Moravy dosud nebývalý rozmach. Dokladem toho je byť jen letmý pohled do bibliografie českých / československých dějin let 1918-1999 vydaný Ústavem pro soudobě dějiny Akademie věd České republiky, obsahující výběr knih, sborníků a článků. Jsou v ní zaznamenány stovky titulů věnovaných holocaustu, historii Terezína či moderním dějinám Židů v českých zemích vůbec. Spektrum autorů je neobyčejně široké. Jsou mezi nimi jak renomovaní vědci z pražských i mimopražských univerzit a akademických ústavů, tak i regionální historici či čerství absolventi vysokých škol, kteří s touto problematikou spojili svůj další profesní růst. Neméně důležitou skutečností, která je z bibliografie patrná, je fakt, že byl překonán do roku 1989 uměle udržovaný stav izolace mezi českými a zahraničními badateli. Stalo se naprostou samozřejmostí, že naši odborníci publikují výsledky svých výzkumů v zahraničí a naopak.
Nezanedbatelný podíl na tomto vývoji mají i bývalí vězni terezínského ghetta, kteří v únoru 1990 založili mezinárodní sdružení Terezínskou iniciativu. Životní zkušenost je motivovala k tomu, aby od počátku existence iniciativy zdůrazňovali potřebu seriozního vědeckého výzkumu holocaustu a popularizace jeho výsledků. Je zcela pochopitelné, že zvláštní důraz kladli na problematiku Terezína, který je specifickým a svým způsobem jedinečným fenomenem v dějinách holocaustu. Pro naplnění těchto úkolů založili specializované pracoviště Nadaci, posléze Institut Terezínské iniciativy. Jeho úkolem je nejenom vyvíjet vlastní výzkumnou a popularizační činnost, ale i navazovat a udržovat kontakty s domácími i zahraničními institucemi a odborníky, kteří se terezínskou tématikou zabývají, zvláště vezmeme-li v úvahu, že více než polovina vězňů ghetta byla do Terezína deportována z Německa, Rakouska, Nizozemí, Slovenska a dalších států Evropy.
Tribunou pro výměnu názorů a zároveň místem setkávání našich i zahraničních odborníků zabývajících se holocaustem se staly mezinárodní vědecké konference. Od roku 1991 je s téměř každoroční pravidelností společně organizovaly Terezínská iniciativa, posléze Nadace či Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Památníkem Terezín. Výsledkem těchto konferencí byly i publikace Terezín v konečném řešení židovské otázky
(1992) a Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau (1993). Zvláštní místo mezi těmito konferencemi zaujímá mezinárodní vědecká konference věnovaná arizačnímu procesu v Čechách a na Moravě v letech 1939-1945, která se uskutečnila minulý rok v Praze. Na ní se poprvé sešli historici specializující se na historii konečného řešení židovské otázky
, zejména genocidy spáchané na židovském obyvatelstvu českých zemí, spolu s historiky zabývajícími se obecnými dějinami protektorátu, respektive tak významnými tématy, jakými je vývoj vztahu české společnosti k židovské otázce
za protektorátní doby či vztahu domácího a zahraničního odboje ke genocidě Židů.
V roce 1994 byla založena ročenka Terezínské studie a dokumenty, vydávaná nejprve v německé, od roku 1996 i v české verzi. Jejím záměrem bylo umožnit domácím i zahraničním vědcům, studentům a všem ostatním, kteří se zabývají tématikou Terezína a holocaustu, publikovat výsledky svých výzkumů a předložit je k veřejnému posouzení. V dosavadních ročnících bylo uveřejněno na 219 studií, článků a dokumentů od autorů z více než 10 států, především však z Německa a Izraele. Jsou mezi nimi mezinárodně uznávaní odborníci jako Wolfgang Benz, Shlomo Aronson, Livie Rothkirchenová či Miroslav Kárný.
Zvláštní místo mezi projekty věnovanými po roce 1990 Terezínu náleží vytvoření databáze, v níž jsou shromažďována osobní data vězňů ghetta. Dnes se již jedná o údaje k více než 165 000 osob. Prvotním účelem databáze bylo vydávání pamětních knih a podstatná část tohoto úkolu již byla splněna. V roce 1995 vyšly dva díly Terezínské pamětní knihy, v nichž byla důstojnou formou uctěna památka více než 80 000 obětí nacistické rasové perzekuce z českých zemí, z nichž naprostá většina byla v letech 1941-1945 nejprve deportována do Terezína. O pět let později byl vydán třetí díl, věnovaný těm, kteří byli do terezínského ghetta deportováni z území tehdejšího Německa. Nyní probíhají práce na přípravě čtvrtého dílu, v němž by měla být uveřejněna jména 16 000 vězňů, kteří byli do ghetta deportováni z Rakouska. Začala probíhat i diskuse o formách zveřejnění údajů deportovaných z Nizozemí, Dánska a Slovenska či těch, kteří se do Terezína dostali tzv. evakuačními transporty na sklonku války v dubnu 1945.
Databáze vězňů terezínského ghetta bude však stále více využívána k jiným výzkumným úkolům. Na bilancující mezinárodní konferenci v roce 1991 účastníci konstatovali, že hlavní slabiny má terezínská historiografie ve výzkumu vnitřního života nuceného společenství vězňů. I když v Terezínských studií a dokumentech
byla na toto téma uveřejněna již řada příspěvků včetně dobových dokumentů a deníků, tento úkol zůstává i nadále aktuálním. Databáze, doplňovaná o relevantní údaje, nepochybně umožní lépe analyzovat jednotlivé vězeňské skupiny, které postupně přicházely do Terezína.
Od poloviny padesátých let má terezínské ghetto svou monografii, jejímž autorem je Hans Günther Adler, bývalý terezínský vězeň. Adlerova monografie je obecně hodnocena jako úctyhodné dílo, je oceňováno její faktografické bohatství i soustavnost výkladu dějin ghetta. Výsledky výzkumů terezínské problematiky činí však stále více problematickými mnohé jeho teze a hodnocení, zvláště pak ty, které se týkají činnosti tzv. židovské samosprávy. Již řadu let se na různých konferencích a sympoziích mluví o nutnosti připravit novou monografii, která by se opřela o aktuální výsledky vědeckých výzkumů. V uplynulém desetiletí bylo nepochybně uděláno mnohé: byla odstraněna řada bílých míst jak dějin Terezína, tak i dějin holocaustu v českých zemích. Zároveň je však třeba říci, že by bylo naivní očekávat, že lze za tak krátkou dobu vyrovnat dluhy české historiografie vůči Terezínu a holocaustu, které se nastřádaly za předcházejících čtyřicet let. Na novou monografii o Terezínu si proto musíme ještě nějaký čas počkat.
Tisk
