V kruhu své rodiny a v prostředí, které si vybudoval, zemřel 10. října 2001 Němec z Čech, narozený roku 1910 ve Vídni, od roku 1948 žijící krátce v Německu a pak ve Švýcarsku, Joachim von Zedtwitz. Kdo poznal jeho vitalitu, pozitivní vztah k životu, tvořivou mysl, nepovažoval jeho 91 let za vysoký věk.
Joachim von Zedtwitz vystudoval koncem 30. let v Praze medicinu. V akademické obci byl znám i pro zájem o problémy vystěhovalců a sudetoněmeckých uprchlíků, a také pro aktivní pročeskoslovenskou činnost. Do středoevropské historie však vchází především pro svou statečnou snahu zachránit po 15. 3. 1939 co možná nejvíce ohrožených lidí tím, že jim pomáhat uprchnout polskou cestou
do bezpečí. Na rozdíl od české novinářky Mileny Jesenské, s níž spolupracoval, válku přežil, zčásti ovšem rovněž ve vězení. (Viz článek v Rch 3/2001.)
Po válce hrabě Zedtwitz usiloval o přiznání československého občanství, jehož se on sám nikdy nezřekl, v létě 1948 však emigroval, působil jako lékař hlavně ve Švýcarsku, kde pro svou rodinu vybudoval v obci Götighofen, mezi St. Gallenem a Kostnicí, nový domov. Tam se na počátku let 80., tedy sedmdesátiletý, dočkal švýcarského státního občanství. Svůj původní domov v Podhradí u Aše mohl navštívit až v roce 1990. Na místě zámečku asi ze 17. století nalezl zarostlé zbořeniště.
Zedtwitzův život byl cestou nadaného, velmi aktivního člověka. Odpovědně se věnoval své profesi, ale také skládal hudbu, maloval, psal eseje a dramatické texty... Jak píše rodina ve smutečním oznámení: Er war bis zum Schluss ein Quell schöpferischer Energie und Tatkraft
.
V letech 90. po více než čtyřiceti letech, opět navštívil Prahu. V dubnu 1995 proto, aby od izraelského velvyslance převzal izraelskou poctu Spravedlivý mezi národy
, jíž si velmi vážil. Rodina a přátelé se s Joachimem Zedtwitzem rozloučili 19. října na židovském hřbitově v Kreuzlingenu-Bernrainu ve Švýcarsku.
Tisk
