Zkrášlovací akce a návštěva Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně (1944)

23. června 1944

Jedním ze specifik terezínského ghetta byla role, kterou sehrálo v nacistické propagandě. Snaha nacistů využít Terezín pro maskování svých skutečných záměrů a skutečného nakládání s evropskými Židy vyvrcholila v červnu 1944 jednodenní prohlídkou ghetta delegací Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Mezinárodní výbor Červeného kříže již delší dobu bez úspěchu usiloval o povolení návštěvy některého z hlavních nacistických koncentračních táborů, do nichž byli hromadně deportováni Židé z celé Evropy. Povolení návštěvy terezínského ghetta, k níž se Hlavní úřad říšské bezpečnosti poprvé pozitivně vyjádřil v červnu 1943, bylo z nacistické strany součástí snahy přesvědčit světovou veřejnost o nepravdivosti množících se zpráv o vraždění Židů. Jako místo, které mělo za úkol zastřít skutečný rozměr probíhající genocidy a poskytnout nacistům klamné alibi, bylo vybráno právě terezínské ghetto.

Ke změnám, jejichž cílem bylo zlepšit navenek situaci v ghettu, docházelo tedy už od jara 1943. V květnu bylo například ghetto přejmenováno na židovské sídliště a denní rozkazy se nyní staly sděleními samosprávy, vydávanými jako ozdobné plakáty. V téže době byla také v Terezíně založena Banka židovské samosprávy, která operovala speciálními terezínskými penězi, ve skutečnosti zcela bezcennými papírky. Během následujícího léta se ulicím v ghettu dostalo civilních názvů namísto do té doby užívaných vojenských označení pouze písmeny a číslicemi.

Courtesy of USHMM Photo Archives.

Konkrétním podnětem, který vedl k rozhodnutí o zkrášlení Terezína byl požadavek Dánského Červeného kříže, aby bylo jeho zástupci umožněno navštívit 466 dánských Židů, deportovaných do ghetta v říjnu 1944. Dánské úřady ve prospěch těchto svých občanů intervenovaly u německých úřadů v Kodani a Berlíně. Oficiální zahraniční návštěva však ve stávajících kritických podmínkách, ve kterých vězni terezínského ghetta žili, byla pro nacisty nepřípustná. Vzniklou situaci se nacisté rozhodli vyřešit zkrášlením Terezína do takové míry, aby jej bylo možné zahraniční delegaci prezentovat.

Zkrášlení města znamenalo vytvořit dostatečně přesvědčivé nablýskané kulisy, za kterými by se skryla skutečná situace terezínských Židů. Na popud německého ministerstva zahraničí a německého Červeného kříže nařídila SS zkrášlení (Stadtverschönerung) koncem roku 1943, na plné obrátky se akce rozběhla počátkem roku 1944.

Vězňové museli čistit a upravovat ulice a domy v ghettu. Centrální náměstí, které bylo do té doby pro Židy nepřístupné, bylo nyní vyzdobeno novým trávníkem a růžovými keři. V ghettu se objevily obchody, kavárny či lázeňský hudební pavilon. Na různých místech byly instalovány lavičky. Bylo zřízeno dětské hřiště, jesle, školka i škola. Na ulicích se objevily zdobené ukazatele, prozrazující cestu do banky, na poštu, na koupaliště nebo do kavárny. Úprava fasády terezínského ghetta se týkala také interiérů některých ubikací a bytů, zejména těch, které se nacházely v přízemích domů, kolem nichž měla delegace procházet. Upraveny byly i společenské domy, koncertní a divadelní sály. Změny se týkaly také některých do té doby běžných nařízení: zrušena byla povinnost zdravit, noční zákaz pobytu venku se posunul až na 22. hodinu večer. Rozšířen byl také prostor, kde se směli Židé pohybovat.

V květnu 1944 bylo z Terezína deportováno do Osvětimi 7500 vězňů s cílem snížit v době návštěvy do očí bijící přelidněnost ghetta. V té době už byl také Terezín natolik zkrášlen, že Himmler vydal souhlas s návštěvou terezínského ghetta a jednoho pracovního tábora (míněn byl pravděpodobně rodinný tábor v Auschwitz-Birkenau) delegaci Mezinárodního výboru Červeného kříže a zástupcům Dánska a Švédska.

Připravoval se podrobný plán návštěvy tak, aby nedošlo k žádné nepředvídatelné chybě, jež by celou kamufláž prozradila. Vězňové dostali za úkol obléci se v den návštěvy do svých nejlepších šatů, válečným veteránům a mrzákům bylo zakázáno vycházet na ulice. Celá trasa prohlídky byla několikrát předem zkontrolována.

Tříčlenná delegace navštívila ghetto 23. června 1944. Tvořili ji dva Dánové - Frants Hvass z ministerstva zahraničí a zplnomocněnec Dánského Červeného kříže Juel Henningsen - a funkcionář Mezinárodního výboru Červeného kříže, Švýcar Maurice Rossel. Delegaci doprovázela řada vysokých nacistických funkcionářů, zástupce Německého Červeného kříže a terezínský židovský starší Paul Eppstein. Delegáti směli hovořit s dánskými vězni, kontaktu s dalšími Židy však bylo účinně zabráněno. Hosté navštívili sídlo židovské samosprávy, kde je dr. Eppstein přivítal a zasvětil do zmanipulovaných statistických údajů o ghettu, týkajících se stavu obyvatel, úmrtnosti, potravinových přídělů atd. Prohlídka ghetta pokračovala návštěvou parní prádelny, jídelního sálu, obytného baráku pro židovské dělníky, pekárny, dětské zotavovny či společenského domu, kde se právě jakoby náhodou uvádělo představení dětské opery. Návštěva prošla kolem budovy, která se o měsíc dříve stala školou, v níž se však nikdy nevyučovalo. Navštívila příbytky několika Dánů a prominentních vězňů, lékárnu, banku, poštu, obchod, řeznictví, požární stanici, lázně, chirurgii a další fiktivní instituce, které vznikly pouze proto, aby byly delegaci předvedeny.

Celá prohlídka zahrnující také oběd trvala okolo osmi hodin. Všichni tři delegáti sepsali po návštěvě Terezína zprávy, z nichž nejskandálnější se stala zpráva Maurice Rossela. Zatímco zprávy Hvasse a Henningsena, přestože neodhalily nacistickou lež, vyjadřují sympatie vůči Židům a jsou ve svých tvrzeních zdrženlivé, Rosselův text je zcela v souladu s nacistickou intencí prezentovat terezínské ghetto jako vcelku normální židovské město se skutečnou vlastní samosprávou. Mezi nejskandálnější tvrzení patřila ta, že Policie SS ponechává Židům volnost, aby si zorganizovali správu podle svého, a Terezínský tábor je konečný tábor, odkud normálně nikdo, kdo jednou vstoupil do ghetta, není odeslán jinam. Nacistická snaha skrýt pravdu o Terezíně byla v tomto smyslu úspěšná.

Záběr z propagandistického filmu Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet. Courtesy of USHMM Photo Archives.

Svým způsobem na akci zkrášlení ghetta navazovalo také natáčení propagandistického filmu, k němuž v Terezíně došlo jen několik týdnů po návštěvě zástupců Dánska a Mezinárodního Červeného kříže. Během srpna a září 1944 tu nacističtí filmaři pořídili snímek, jehož původní název pravděpodobně zněl Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet. Vzhledem k tomu, že byl dokončen až během posledních týdnů války, nebyl nikdy předveden širší veřejnosti. V posledních měsících existence ghetta byl Terezín ještě několikrát ve své zkrášlené podobě předveden dalším zahraničním návštěvám.

Období zkrášlování ghetta však vzalo za své, když bylo na podzim 1944 z Terezína do Osvětimi deportováno přes 18 tisíc vězňů.