V souvislosti s výnosem o potírání cikánského zlořádu
byly na počátku srpna 1942 zřízeny Cikánský tábor I v Letech u Písku a Cikánský tábor II v Hodoníně u Kunštátu (dále CT
I a CT II). Do těchto nově zřízených koncentračních táborů měly být zařazovány především osoby, které splňovaly
podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby.1
Oficiálně mělo jít o uvěznění cikánů a cikánských míšenců, kteří nejsou v pevné a produktivní práci, spolu se všemi rodinnými
příslušníky
.2 Avšak i lidé, kteří práci měli, mohli být deportováni, když úřad práce rozhodl, že nemá námitky
vůči deportaci.3 Místní policisté v rámci soupisu označili předběžně v celém Protektorátu z 11 886 zkoumaných
lidí 5 860 za rasové cikány
nebo míšence
.4 Z nich bylo více než 1 300 osob uvězněno v CT I Lety u Písku, téměř
1 400 bylo uvězněno v CT II Hodonín u Kunštátu.5
Na rozdíl od předchozích kárných pracovních
a sběrných táborů
, fungujících na těchto místech, byly podmínky
věznění v cikánských táborech
podstatně horší a navíc fungovaly jako čekací stanice
na odsun do koncentračního
tábora v Osvětimi. Časově neomezená internace v cikánských táborech
byla určena nejen pro dospělé a zdravé muže, ale
i pro ženy a děti, nemocné a staré lidi.
Z celkového počtu zhruba 2 700 vězňů, kteří byli v letském a hodonínském cikánském táboře
uvězněni, zemřela
část během internace na následky katastrofálních životních podmínek, část byla odtransportována do KT Auschwitz I v transportech
asociálů
a malá část propuštěna na dočasnou svobodu, kde se museli podrobit jiným represivním opatřením. Zbývající
vězni byli hromadnými transporty cikánů
odvezeni do cikánského tábora
v rámci KT Auschwitz-Birkenau, kde většina z nich zahynula.6
Další kapitola: DEPORTACE DO OSVĚTIMI